Dokončení.
Za ulicí Dr. Külz – Ring v níž jezdí tramvaje začíná poválečná zástavba a ani jsem netušil, že v celé její levé části je gigantický obchodní komplex čítající 200 obchodů. Končí na náměstí Altmarkt, na němž se v zimě konají asi všem Čechům známé vánoční trhy. Když jsem z Altmarktu vstoupil, vpravo za vchodem byla kavárna Kreutzkamm. Zajímavý podnik založený roku 1825, jehož dnešní vybavení evokuje historický stav. ( www.kreutzkamm.de ) Je v ní příjemné posezení. Den byl jako malovaný a všude klid a pohoda.
Při téhle cestě jsem nechtěl prohlížet historické památky ani nakupovat, prostě jen si tam užít pohodový den. Jediné,co bych koupil byla bývalá východoněmecká klasika – kořalka Halb und halb. Navštívil jsem několik obchodů, ale nebylo po ní ani stopy. Když jsem se zeptal, nevěděli už co to je a podezřívali mně, že jsem se vynořil odněkud z hlubin pravěku… 
V tomhle obchodním domě dobře známém všem Čechům
V tomhle obchodním domě dobře známém všem Čechům
jsem našel zajímavost:
Zvědavost mi nedala a zjistil jsem, že se za těmi netradičními stěnami skrývají parkoviště pro zákazníky.
Chodci jsou tam ukáznění a čekají až na semaforu naskočí zelená (což se mi moc nechtělo a tak jsem párkrát nečekal). Cyklisté běžně jezdí i v prostorech pro chodce. Tramvaje tam jezdí kloubové, tří a pětičlánkové a občas je vidět i sedmičlánková – a ta už je pořádně dlouhá.
Za Palácem kultury jsem na náměstí Neumarkt měl proti sobě Dopravní muzeum a známý kostel Marienkirche. (14. února 1945 se v něm při náletu schovali lidé z okolí, kostel dostal zásah a zahynuli tam. Po 50 letech byl kostel obnoven.) Ačkoliv jsem památky neměl v plánu, tím kostelem jsem se nechal zlákat. Zaplatil jsem 8 €, výtah mě dovezl do výšky 26 metrů a dál jsem po vnitřním ochozu šlapal po svých.
Bylo tam několik zajímavých pohledů dovnitř.
Z vyhlídky na vrcholu kopule ve výšce 67 metrů byl výhled na kilometry daleko.
Pak jsem zašel dovnitř. Je tam sice zákaz fotografování, ale běžně se tam fotí. Už jen umístění varhan nad oltářem je rarita, která stojí za snímek.
Pak jsem se toulal ulicemi a užíval si pohody. Samozřejmě, že jsem zašel i do Zwingeru, ale jen na nádvoří a chvíli tam poseděl.
Když si žaludek říkal o své, stejně jako v minulosti jsem se dobře najedl v asijském grilu Hikari v podzemním podlaží Altmarkt-Galerie a nestálo mě to ani 10 €.
Pohoda byla od samého rána. Ačkoliv jsem měl dobré boty, měl jsem k večeru chození už „plné kecky“. V té situaci mi přišla esemeska od Flixbusu oznamující, že zpáteční autobus má zpoždění hodinu a deset minut. Tak jsem získal bonus – hodinu času navíc.
Pak jsem znovu nasedl do pohodlného autobusu a nechal za sebou nejen Drážďany, ale i krásný den.
