Začínám je řešit.
Žiji poklidně a skromně. Skromně musím žít, abych vystačil s důchodem. Na skromnost a šetrnost jsem zvyklý od malička, tak to pro mně není nic nového.
Průběžně vyřizuji potřebné věci. Ne všechny. Do některých se mi nechce, tak je odkládám. U dalších hledám levnější řešení nebo je odkládám na finančně lepší dobu. Ono to takhle jde, ale má to jednu nevýhodu: úkoly se hromadí. Je jich už tolik, že jsem si řekl TEĎ a začínám je řešit.
Odvezl jsem moje staré auto do servisu na zařízení emisí a technické prohlídky. Sám s ním na technickou nejezdím, takhle je to jednoduché a bez potíží. Obvykle mě to stojí kolem 1800 korun, uvidím kolik to bude letos, když servis převzala jiná firma. Zatím na mně nedělá moc dobrý dojem.
O opravu si začala říkat moje dlouhá léta dobře fungující lednička.
Už dlouho jsem nebyl u zubařky. Nic mně nebolí, ale ulomil se mi kousek zubu a budu potřebovat několik plomb. Zubní péče je výdělečný podnik. Pro zubařku výdělečný. Nemálo. To bude zase peněz!
Potřebuji nové sako. Co nejdřív vyrazím do obchodů. Nepotřebuji žádné „modes robes“, stačí nějaké normální za přijatelné peníze. Předpokládám, že na něj padne můj výdělek ve volební komisi.
Zima klepe na dveře a mně už je v podzimní bundě opravdu zima. Starý zimník jsem už vyhodil a nový jsem si ještě nekoupil. Je nejvyšší čas. Skrblík ve mně vyzvídá: „Letošní zima má být mírnější. Nestačila by zimní bunda?“. „Nestačila“ odpovídám mu. „Koupím si pořádné zimní balení!“. Podniknu tažení po obchodech a snad najdu něco za přijatelnou cenu. Za méně než pět tisíc to asi nebude.
Blíží se Vánoce. Co by to bylo za Vánoce bez dárků, že? I když se budu držet při zemi a neutratím za dárky pro jednoho víc než pět stovek, dohromady to budou čtyři tisíce.
Můj bankovní účet se otřese. A to mi zůstane ještě jeden, dlouho odkládaný úkol: pořídít nový infrazářič do koupelny, protože ten starý dosloužil.
