Letos jiný.
Už řadu let se mi nedaří prožívat předvánoční období, tedy advent, ve slavnostním duchu. Ona vlastně není vánoční atmosféra ani ve městě. Z Vánoc se stala obchodní záležitost a Ježíšek je datum dávání dárků. Těch musí být co nejvíc. Aby všechno klaplo, je potřeba aktivně se starat, shánět, nakupovat – a vánoční nálada jde stranou. Ve městě není vánoční výzdoba, protože všechno něco stojí, a koledy se nehrají, protože autorská sdružení zpoplatňují veřejnou produkci. Duchovní význam Vánoc zmizel.
Letos jsem si řekl, že když není vánoční atmosféra ve městě, zkusím si ji udělat aspoň doma a v mém nitru. Od začátku adventních konzertů v televizi si každý večer rozsvítím svíčky a při vůni kadidla z domácí kadidelnice si poslechnu vánoční melodie z cédéčka. Je to velmi příjemné. Chce to jen odreagovat se od všeho a vychutnávat tu atmosféru.
Pak pokračuji čtením. Pomocí Babičky od Boženy Němcové jsem se přenesl do idylických Vánoc na Starém bělidle, Josef Lada mi v knize Kronika mého života vylíčil jeho Vánoce v Hrusicích a bratři Mrštíkové v moravské Habrůvce. Nemohl jsem samozřejmě vynechat moji oblíbenou literární postavu – pana Kaplana a jeho „Vajnoce“ v jazykovém kurzu pro cizince. Z mé knihovny jsem vylovil i knížku Valburgy Vavřinové Malá encyklopedie Vánoc, věcně popisující snad všechno co k Vánocům patřilo a patří. Tolik knížky. Teď na mně čekají desky nabité po léta shromažďovanými články na vánoční téma.
Na Staroměstském náměstí je opět vánoční strom jako hrom, plný ozdob.
Pod ním zabírají celé náměstí vánoční trhy. Letos jsou stánky mnohem hezčí.
Zatoužil jsem vidět vánoční trhy v mých oblíbených Mariánských Lázních. Věděl jsem, že jsou tam jen o druhém adventním víkendu. Rozjel jsem se tam v naivní naději, že uvidím světoznámé lázně v plné parádě. Mariánky ale dohonily Prahu – také tam není žádná vánoční atmosféra a trhy jsou jen na kolonádě. Tamní ohromný vánoční strom je jen chudý příbuzný toho pražského. Před kolonádou dvě řady stánků, v kolonádě jedna. Sortiment v podstatě celoroční, vánočního zboži minumum. Vánoční melodie tam ale znějí. Vyřešili to chytře. Vystupují tam děti, mladší i starší a pozvané umělecké skupiny. Za to nemusí platit autorským sdružením. Jediná věc, kterou jsem odtamtud chtěl dovézt jako dárek je Mariánskolázeňský likér. Měl jsem ale smůlu – už se nevyrábí. Závěr: Od patnáctitisícového města jsem nečekal nic moc, ale od světoznámých lázní jsem čekal parádu. Marně.
Z pražských vánočních akci jsem i letos zatím navštívil výstavu betlémů v Betlémské kapli. Přiznám se, že až na třetí pokus. První a druhou návštěvu jsem vzdal pro velké hemžení dětí. Je tam na 150 betlémů, je tedy na co koukat. K vidění je i selská jizba, malá výstava historických kamen a pár vyšívaných závěsů na stěnu. Prodavači v prodejně suvenýrů si neodpočinou.
Dnešní děti už něvědí co je to vánoční vrkoč. Tam ho díky Heleně Kubecové uvidí.
Je tam třeba i perníkový betlém Věry Strnadové.
Kuriozitou se představil Pavel Střítezcký. Jeho velký vyřezávaný Betlém slavných totiž obsahuje figurky známých osobností. Je tam např. Karel IV., ale i Švejk, kuchařka Rettigová, Božena Němcová a hospodyňka skákající pro pírko přes plot.
Tak prožívám letošní advent.
