Přišel jsem o žuby.
Asi jako všichni chodím k zubaři nerad. V minulosti jsem používal služeb rezortní zubařky. Měla letitou praxi a dělala výborně. Ošetření byla bezplatná, jen ve dvou případech jsem doplácel za lepší plombu. Pokaždé to bylo 140 korun, účtenky ještě mám. (To se mi ještě stalo, že mi po návratu telefonovala sestra: „My jsme vám zapomněly naúčtovat tu plombu, tak jsme to zaplatily za vás. Dáte nám to příště?“.) Pak přišlo to, čeho jsem se obával: paní doktorka odešla do důchodu. Proběhla reorganizace a její nástupkyně důchodce neošetřovala.
Po nějaké době hledání jsem se zaregistroval u zubařky v bydlišti. Ta bolestivé případy nebrala přednostně a byla nepříjemně drahá. Jednou mě její cena za ošetření tak namíchla, že jsem volal na zdravotní pojišťovnu. Ta mi sdělila, že si takovou částku může účtovat, pojištovna že nehradí celý zákrok, ale jen připlácí. Když jsem o ní mluvil s bráchou, reagoval: „Já nevím co furt platíš. Já jsem u zubařky ještě nic neplatil.“. Zaregistroval jsem se tedy u bráchovy zubařky – a platil i u ní. Jednou ke mně brácha přišel a překvapeně mi sděloval: „Člověče já jsem byl u zubařky a ona ode mně za plombu chtěla 680 korun! Já jsem tolik peněz ani neměl s sebou!“. Ani tahle zubařka nebyla levná. Dělala mi např. korunku. Bylo to pět hodinových návštěv u ní a ta korunka mě vyšla na 5 300 korun (ano, pět tisíc třista korun).
Pak jsem u ní dlouho nebyl. Když jsem tam před pár dny zašel, byla tam místo ní už jiná – k mému překvapení takové mladé kotě. Objednala mě na další termín, že mi tam chirurgicky vytrhnou stoličku a vydolují kořen ulomeného zubu.
Dnes jsem tam zastihl další mladé kotě. Dalo mi do dásně žihadlo, během okamžiku jsem měl pusu jako dřevěnou a stolička šla bez odmlouvání ven. Pak přišel na řadu ten kořen. S tím to bylo horší, protože se lámal a jeho spodek musely rozříznout. Pak se podařilo vydolovat ho – ale částečně se mi přitom probouraly až do nosní dutiny. Následovalo šití. Stálo mě to 980 korun a dvacet korun doplatek za předepsaná antibiotika. A ještě k tomu překvapení, že taková mladá koťata dělají chirurgii – tedy řezničinu.
Teď beru antibiotika a jako zásadní věc musím dodržovat zákaz smrkání. Kontrola za týden a za dva.
Mám před sebou vidinu zubních protéz za 13 000 (třináct tisíc) korun. Bolí mě z toho i peněženka.
A teď mě omluvte, jdu si vzít prášek.
