Zajímavá beseda.
Moje pvní letošní cesta vedla do tři kilometry vzdálené Chodovské tvrze, ( www.chodovskatvrz.cz ) která je nejen památkou, ale i kulturním centrem. Nalákala mě tam avizovaná beseda o brazilském hlavním městě – městě Brasília.
Autorka knihy Brasília – město – sen Yvonna Fričová je manželkou jednoho z potomků českého cestovatele A. V. Friče. Její manžel fotografuje architekturu a Brazilii mnohokrát navštívil, i s ní.
Brazilie má rozlohu Evropy a je stokrát větší než Česká republika. Má 200 milionů obyvatel. Když se po staletích splnila touha Brazilců mít vlastní stát, vyvstala otázka založení hlavního města – ve vnitrozemí, aby nebylo snadno napadnutelné z moře.
V lednu 1956 se tam stal prezidenten vystudovaný lékař J. Kubitschek, jehož dědeček Kubíček přijel do Brazilie z Táborska roku 1830. Na podzim toho roku Kubitschek vypsal soutěž na nové hlavní město, v níž v březnu 1957 zvítězil jednoduchým návrhem architekt Costa. Už tři týdny poté byla zahájena výstavba ve vnitrozemí, na náhorní rovině ve výši 1170 metrů, kde je průměrná roční teplota 23 stupňů.
Architektem více než 200 budov, které město proslavily, byl Oscar Niemayer. Prezident Kubitschek byl vizionář a v rozhlasu měl četné povzbuzující projevy. Vyvolal tak v národu ohromnou vlnu budovatelského nadšení. Z celé Brazilie se na stavbu města sjelo na 90 000 lidí a za 3 roky bylo město skoro celé postavené včetně letiště a 4 000 km dálnic. Dochované snímky svědčí o tom, že šlo o ruční práci bez jeřábů a další mechanizace. To je i dnes nepředstavitelné! Největší novinkou tehdy byly montované stavby. Na slavnostní otevření města se 21. dubna 1960 sjelo 250 000 lidí z celého světa.
Leč všechno a všichni mají své odpůrce. I Kubitschek a jeho město Brasília. Když mu skončilo volební období, moci se chopili odpůrci s vojenskou totalitou. Velikáni tehdejší doby pak odcházeli do ciziny. Po zmírnění poměrů se Kubitschek v 70. letech vrátil, ale nesměl se účastnit politického dění. Zemřel při dopravní nehodě. Následoval velký spontánní národní smutek a režim dokonce povolil sbírku na výstavbu jeho mauzolea a muzea.
Když v roce 2012 zemřel architekt Niemayer, odpůrci jeho stavby a město sepsuli, ale to je dodnes nadčasovým světovým unikátem.
Autorka knihy připojila své postřehy z Brazilie. Mj. o mentalitě Brazilců. Jsou to prý vlídní přátelští lidé s radostí že života. Mluví se tam portugalsky, ale když se nemohla domluvit, „stačil oční kontakt, úsměv a palec nahoru a šlo všechno“. Její manžel tam nafotil tolik snímků, že je dva roky zpracovávala a psala knihu. Ta byla na akci v prodeji. Byla to velká silná kniha s množstvím fotografií za sníženou cenu „jen“ 800 korun. To jsou pro mně jako důchoce nemalé peníze a knihy už nemám kam dávat. Dal jsem proto přednost stostránkové knížce Pavla Šembery Brazílie (Návod k použití). Jde o humorně podané situace trapasů a nedorozumění, s nimiž se našinec může setkat „po příjezdu do Brazílie a pak každých dalších pět minut“, jak se praví v komentáři.
Na závěr aspoň pár odkazů na snímky.
Metropolitní katedrála:
Národní muzeum:
Most:
Věž rozhlasového vysílače:
Kongres:
Prezidentský palác:
