Půvabná knížka Aidy Brumovské.
V posledních letech se vžila neoficiální místa výměny knih. Kdo některou jeho knihu už nechce, odloží ji tam. Někomu jinému se třeba hodí, tak si ji vezme, po přečtení si ji nechá, nebo vrátí tam nebo na jiné místo. Vím o třech takových místech. Jedno je v místní knihovně – regál „Čtenáři čtenářům“, druhé v Kunraticích na ulici – bývalá telefonní budka a třetí v jídelně v níž se stravuji. Tam se mezi postaršími ošumělými knihami objevila knížka poutající pozornost svou zachovalostí ale i tématem:
Život pez psa – život pod psa.
Autorka Aida Brumovská ji vydala v roce 1999 v nakladatelství Olympia. Obsahuje osm povídek o pejscích a pejskařích a musím říci, že je psaná velmi čtivě i s humornými postřehy a také velmi citlivě. Mužský autor by ji tak procítěně nedokázal napsat.
Knížka je sice půvabná, ale přesto mě některé kapitoly upoutaly víc než jiné.
Třeba třetí kapitola s názvem „Jak se kradou psi“. Její děj se totiž odehrává v Záběhlicích, kde jsem vyrůstal. Cikáni mají prsty i v ději následující povídky s názvem „Boží trest“. Ta pojednává o cikánovi, který se živil krádežemi psů a jejich prodeji zpátky majitelům. Jen ale do té doby, než ukradl velkého psa z bohaté vily, kterého jajitel už nechtěl zpátky. Pes tedy cikánovi zůstal a protože měl velkou spotřebu, cikán musel začít pracovat aby ho uživil. Následuje kapitola „Poslíček“ o pejskovi z něhož se kvůli oblíbeným fidorkám stal milostný poslíček a další – o těch vám už ale nic neprozradím.
Zapátrejte v knihovnách, nejspíš tam tohle zajímavé čtení najdete. I ten, kdo nemá psa si při něm užije příjemné chvíle.
