V sobotu jsem jel na oběd do centra Prahy. Po dobrém obědě jsem tam vyrazil na velikonoční procházku.
Lidí chodilo méně, než jsem čekal. Ne ale všude. V Celetné ulici byl proud návštěvníků směřujících ke Staroměstskému náměstí, na němž byly velikonoční trhy. To bylo lákadlo. Muzeum čokolády pár metrů před náměstím snad všichni míjeli bez povšimnutí.
Na náměstí byly tradiční stánky s tradičním velikonočním sortimentem. Nejvíc bylo samozřejmě kraslic. Na těch si tvůrci dali záležet. Řada z nich byla opravdu pěkná. Ceny od 65 (což nebylo moc) do 150 korun za velké kraslice. Občas je někdo koupil, ale na dračku nešly. Přecejen jsou to peníze… Lidé chodili, prohlíželi si, někteří fotili a někteří se občerstvovali. Chvílemi jsem měl dojem, že je tam snad půlka Moskvy. Byli tam ale i jiní, kteří tam přijeli na „Ausflug“. Řada měst nebo míst by nám možná takové trhy záviděla. Já jsem na ně asi už zvyklý a tak mě nenadchly.
Překvapení přišlo o pár metrů dál. Z náměstí jsem totiž slyšel Staroměstský orloj. Ten je podle mých informací v opravě. „Že by ji odložili?“ napadlo mě. Šel jsem se tam podívat a viděl před orlojem obvyklý dav turistů. Řešení bylo nečekané. Opravovaný orloj byl zakrytý umělohmotnou stěnou, na níž byl v poledne promítán včetně zvuku. Turisté tak nepřišli o očekávanou atrakci a Praha získala body za chytré řešení.
Ubíral jsem se k metru spokojený s velikonočním zážitkem.
