Po několika letech jsem se opět rozjel do Plzně na slavnosti osvobození americkou armádou. Lákal mě hlavně konvoj historických vozidel.
Tak plný vlak do Plzně jsem už dlouho neviděl. V Plzni z něj vystoupil dav lidí a snad všichni šli stejným směrem jako já. Nespěchal jsem. Koupil jsem si bagetu k předčasnému obědu a loudal se ke Klatovské třídě.
Po chvíli jsem byl u obnoveného památníku „Díky Ameriko“. Ten starý byl ve špatném stavu. Město tedy přistoupilo k jeho obnově a stihlo to do slavností. Památník ještě „voněl novotou“. Pro mně, obyvatele Prahy, kde se celá desetiletí jako o osvoboditeli mluvilo a psalo jen o Rudé armádě, to bylo nezvyklé. Nezvyklé bylo i to, že u něj mimo našeho praporu vlál i velký americký.
Americké praporky byly spolu s našimi i na sloupech. Od nádraží jsem se loudal a to nebylo dobře, protože jsem pak neměl šanci dostat se k zábranám podél trati konvoje. V zadních řadách byla malá naděje ulovit dobrý snímek. Šel jsem tedy dál, pak ještě dál a znovu dál, až jsem došel k místu kde trasa konvoje sjížděla z hlavní ulice. Tam jsem se v zatáčce dostal k zábranám a bylo otázkou podaří-li se mi při focení vyhnout se hlavám a rukám některých diváků.
Čekání se zdálo dlouhé, ale dočkal jsem se. Po obloze přeletěly slibované dva gripeny, s velkým hlukem se otočily a letěly zpátky. Pak přeletěly dvě historické stíhačky a po chvíli se z dálky ozývalo dunění množství motorů.
Jízdu konvoje zahájil válečný tank, za ním jeli obrněnci. Ty nafocené nemám. Následovala dlouhá řada dalších vozidel – přes 200. Musím obdivovat nadšence, kteří dokázali udržet to všechno v provozu tu spoustu let. Některým náklaďákům se nápadně podobaly ruské Krazy, s nimiž jsme jezdili 22 let po válce, když jsem byl na vojně.
Byl tam i nákladní Ford s „useknutým motorem“, v jakém jsem si hrával coby kluk.
Pořídil jsem řadu dalších snímků, tady je aspoň několik z nich.
Jako každoročně i letos se oslav účastnili i američtí veteráni. Letos i belgičtí. Také stárnou a ubývá jich, jsou to už kmeti. Letos jich bylo jen sedm. Tady je jeden z nich.
Konvoj dojel do centra Plzně na Náměstí republiky. Tam bylo možné všechny vozy si prohlédnout a to vychutnaly hlavně děti. Tady je pár snímků.
Bylo to zajímavé, jen hluku z tamních oslav bylo na mé uši moc. Zašel jsem do Skupa Cafe v Muzeu loutek, abych z mobilu poslal pár pozdravných pohlednic. Tamní wifi ale trucovalo, tak jsem se tam „zaseknul“ a když jsem vyšel ven, technika byla z náměstí pryč.
Pryč jsem se pak ubíral i já. Na nádraží jsem si dal zmrzlinu a rychlíkem v pohodě jel zpátky do Prahy.
