Motorových.
Veteran car club Praha pořádal v úterý u zámku v Roztokách 39. ročník soutěže elegance motorových veteránů. Na téhle akci jsem ještě nebyl, tak jsem se na ni docela těšil.
Z nádraží Holešovice jsem lokálkou popojel tři stanice a byl jsem tam. Nádvoří zámku bylo už skoro plné motorových veteránů a přijížděli další. „To už se sem nemůže vejít“ říkal jsem si, ale vešli se všichni. Byli tam pěkně „naskládáni“ a další stáli v přilehlém parčíku. Nepočítal jsem je, ale byla jich hojnost.
Bylo na co koukat. Moji pozornost po příchodu upoutal tenhle Renault. To už je opravdu kmet – je z roku 1898!
Nemusel jsem hledat a viděl jsem i americké křižníky silnic někdy ze 60. let. To jsou opravdu luxusní limuziny! Řekněte sami:
Nejen moji pozornost poutalo i tohle bílé autíčko na výlety:
Je to Jaguar 120 XK. V tom by se výletovalo!
Nechyběla ani Bugatka a česká Zetka, což jsou vzácná auta.
K vidění byl i nezapomenutelný Velorex čili „Hadrák“. Trubková konstrukce s textilním potahem místo karoserie, motor z Jawy 350, topení žádné. Levné vozítko pro invalidy.
Znovu jsem se setkal s mým „časovým syndromem“. Jsou auta, která považuji za současná, ale oni jsou to už vousatí, třeba padesátiletí veteráni. Tentokrát to potkalo Renault R4, Simcu Aronde, Wartburg 311 a Škodu 450 – Felicii.
Chcete vidět jak vypadá premier? Je sice už v létech, ale vypadá výborně. Posuďte sami:
Bylo tam k vidění spousta vozítek. Skoro všechna v bezvadném stavu a naleštěná – zkrátka jakoby zrovna vyjela od výrobce. Kolik práce asi jejich majitelům dalo uvést je do takové parády! Předpokládám, že jsou to jejich rodinné klenoty.
Brněnská klobouková společnost tam uspořádala módní přehlídku. Vzhledem ke stému výročí vzniku republiky to vzala od secese a bylo to zajímavé. I tenkrát, před těmi sto lety bylo na co koukat. Ono se vlastně na ty modely dá koukat i dnes. Diváků tam bylo dost.
Jinak bylo k mání občerstvení, prodej knih o autech, modelů aut a dokonce i náhradních dílů. Z reproduktorů zněla hudba. Měla hlasitost snad 150 decibelů, takže když jsem fotil v blízkosti reproduktoru některé auto, bylo to o uši. Sluníčko akci přálo a vydatně hřálo. Návštěvníků byla hojnost a stále přibývali další.
V poledne jsem už byl akce nabažený a zmožený horkem. Nečekal jsem tedy na vyhlášení vítěze – největšího autofešáka a lokálkou se vracel domů. Mám další zajímavý zážitek.
Na závěr ještě jedna aerovka a její portrét:
