Život není jednoduchý a příležitostí k veselí je v něm poskrovnu. Proto neškodí občas ho nebrat tak vážně a třeba si z někoho vystřelit.
Na podzim jsem byl s mým nepoužívaným autem na technické prohlídce. Servis, který ji dělá otevřel novou pobočku a obvyklé klienty na ni s předstihem upozorňoval zasláním pozvánky.
Právě té jsem využil. Ofotil jsem její čelní stranu a pomocí aplikace v mobilu z ní udělal pohlednici, na níž jsem umístil neoficiální text:
„Pane řiditeli, dostavte se v termínu který dohodneme na tel.: … … …, do Stanice technické kontroly v Praze 4, Jižní Město, C…….. ul. č. 4, 7. patro. Stanice je dobře dostupná prostředky hromadné dopravy (bus linka 125 a 165), Vaše přibližovadlo tedy můžete nechat doma.
Za Stanici technické kontroly: Já“
Pozvánku jsem poslal několika známým. Domníval jsem se, že její text je do té míry neoficiální, že každému adresátovi dojde, že je to šprým.
Přesto na ni jeden skočil. Volal mi: „Přišla mi pozvánka na technickou a mám přijít bez auta! Dostal jsi to taky?“ „Jo.“ „Je to někde tam u tebe. Půjdeš tam?“ „Ne, já tam bydlím.“ Rozsvítilo se mu: „A jó, to je tvoje adresa! Mně bylo divný, že je estékáčko v sedmým patře!“.
