Dobrý člověk ještě žije.
Před léty jsem měl spolupracovníka s nímž jsem delší čas po pracovní stránce sdílel dobré i zlé. Soukromně jsme si rozuměli, ale neúnosné poměry na pracovišti se postaraly o jeho odchod na lepší.
Dobré vztahy mezi námi zůstaly. Přání k svátku, Vánocům a pozdrav z dovolené. Občas se sejdeme na kus řeči. Jednou za rok. Já jsem už v důchodu, ale on je mladší, ještě dělá a má i jiné aktivity – např. práci se skauty, tak volného času tolik nemá.
K jeho aktivitám patří i vypomáhání jeho tátovi. Ten je už v kmetském věku a má zálibu ve včelaření. Aby to nebylo tak jednoduché, bydlí v západních Čechách. Mirek k němu z Prahy dojíždí, uklízí mu a pomáhá s čím je potřeba, až z toho někdy má jak řekl „ruce vytahaný až na zem“. Je včelařská sezona, pomáhá mu tedy i s včeličkami a s odbytem medu. Rozešle maily známým, ti dalším lidem a pak rozváží med. Stařeček má tedy odbyt medu zajištěný a nějaká ta koruna k důchodu mu také přijde vhod. Dnes přivezl med i mně. Já ho sice nemohu mlsat, ale sousedé, známí, a bývalí spolupracovníci mají zájem o nešizený med ze zdravého prostředí.
Takže jak píšu v úvodu dobrý člověk ještě žije. Jen by takových mělo být víc.
