Brno.
„Mám dárek specielně pro tebe“ volal mi kamarád. „To jsem napnutej jako kšandy“ reagoval jsem. Sešli jsme se v kavárně a on vytáhl z kapsy světlezelený leták. Slevový poukaz na autobusy Flixbus. Červencová sleva 30 procent.
To je příjemné, ale jsou tu i bariery. V letních vedrech obvykle necestuji, ale tohle stojí za výjimku. Další: blížil se bráchův svátek (tedy potřeba pořízení dárku) a také šetřím na podzimní zájezd. Tenhle výlet by tedy měl být co nejlevnější.
Zvítězila návštěva Brna, které jsem už dlouho neviděl.
Na Florenci německý pantáta v roli řidiče zkontroloval QR kód mé rezervace a prohodil „tekui“ (děkuji). Nasedl jsem do autobusu a ten se mnou ujížděl po dálnici. Před šestou ráno nebyl obsazený ani ze črvrtiny. Cesta byla sice pohodlná, ale přesto se mi zdála dlouhá.
Když jsem v Brně vystoupil u majestátní budovy hotelu Grand, žaludek si říkal o své. Na hlavním nádraží jsem si koupil bagetu a u automatu jsem si chtěl dát kalíšek kávy. Chtěl – ale nedal. Byl mimo provoz. Druhý automat – mimo provoz. Uspěl jsem až u třetího. Na tom stoletém nádraží bylo hemžení lidí jako vždy a měl jsem dojem, že na současný provoz už nestačí.
Pokaždé když z toho nádraží vycházím upoutají moji pozornost dvě budovy. Vlevo parádní „Palác Padowetz“
a při pohledu vpravo kroutím hlavou nad architekturou nového obchodního domu Letmo. Jeho čelní stěna mi připomíná ementál. Nechápu, že někdo mohl schválit ji, je v okolní architektuře jako pěst na oko.
Tak začala moje toulka Brnem. Neměl jsem žádný konkrétní program, prostě se tam projít známými místy.
Před nádražím byl čilý provoz hodný hlavního města Moravy. Mahenovo divadlo je stále parádní, ale přesto na něm probíhá údržba.
Poklidnou Kobližnou ulicí jsem se loudal k Náměstí svobody. Tam jako obvykle upoutal moji pozornost palác pánů z Lipé. Taková parádní stavba se jinde nevidí.
Výzdoba má časem již zašlé barvy, ale přesto jsem si všiml kresby dvou podaných rukou a u nich na modré stuze nápisu vpravdě budovatelského:
SÍLY SPOJ BLAHO STROJ
Pak jsem zašel na Zelný trh. Byl tam čilý obchodní provoz. Ve vestibulu tamního muzea jsem ale nenašel brněnského „draka“. Tomu se teď líbí ve staré radnici.
Je to nejstarší dochovaná zděná stavba. O tom svědčí i její věž.
Brněnský „drak“ tam skutečně je. V průchodu. Takhle si na mně otevřel hubu, když jsem ho fotil:
Pak jsem se šel podívat ke kapucínskému kostelu. Tam jsem uslyšel hudbu. „To není reprodukovaná hudba, ale živá!“ řekl jsem překvapeně a šel po zvuku k centru. Na nedaleké Masarykově třídě stála skupina mladých hudebníků vyhrávající na dechové nástroje.
Hráli klasiku, modernu i rock. V okolní historické architektuře to krásně znělo. „Těm klukům to jde“ říkal jsem si a nebyl jsem sám, kdo se zastavil a poslouchal je.
Blížilo se poledne. Sluníčko hřálo jak se sluší na červenec a měl jsem chuť na oběd. Vrátil jsem se tedy do hemžení na hlavním nádraží a dal si bagetu a colu.
Po obědě jsem vyrazil na jih. Nejsem vlaštovka, ale chtěl jsem opět navštívit AZ Tower. Je to dva kilometry vzdálený mrakodrap. Při 30 patrech a výšce 111 metrů je nejvyšší v republice. (Psal jsem o něm 25.8.2015: http://jirik-bloguje.blog.cz/1508/az-tower-chlouba-brna )
Za řekou začíná čtvrť moderní zástavby a předposlední stavbou je AZ Tower. V jeho okolí už je všechno dostavěné, zmizel tedy neutěšený stav, který jsem tam viděl minule. Nejnižší dvě patra mrakodrapu jsou přístupná. Ve druhém patře je jídelna, v níž jsem si dal colu. Signál WiFi tam sice je, ale asi slabý, nepodařilo se mi tedy připojit se. Škoda také, že není přístupné vrchní patro. Byl by odtamtud rozhled široko daleko.
Když jsem se vracel do centra, byla obloha zatažená dešťovými mraky. Do odjezdu mi ještě zbýval čas, ale pravá noha zlobila, nechtěl jsem jí dělat větší násilí a chvílemi poprchávalo. Neriskoval jsem tedy a posedával na lavičkách u nádraží.
Zpáteční autobus pomalovaný jako Yachtbus (tedy nikoliv zelený jak bývají autobusy Flixbus) zastavil mezi nástupišti. Neměl za předním sklem uvedenou linku, ale byl to on. Po dálnici ujížděl jako o závod a do Prahy mě dovezl o 12 minut dřív.
Tenhle dárek od kamaráda byl parádní. Nejen sleva, ale i zajímavý den. Poděkoval jsem mu pohlednicí.
