aneb: O zdraví.
„Zdraví máš jenom jedno“ říkával mi můj táta. Měl pravdu a tak se snažím zbytečně své zdraví nepokoušet. Jsem si vědom, že není ze železa a i kdyby bylo, tak železo koroduje – rezaví. Ponocování jsem si před důchodem dost užil v zaměstnání, takže se mu teď vyhýbám, kouření jsem se na rozdíl od spolupracovníků vyvaroval a alkohol piju jen decentně. Nepřeháním to s ním.
Současně se řídím názorem, že je lepší nepřijít doktorům do rukou. Doktor totiž na každém něco najde a pak je na koni. Pokud to „něco“ najdu sám, nebo i preventivně, užívám zdraví podporující preparáty, hlavně přírodního původu. Chemické jsou sice leckdy účinnější, ale já té chemii nefandím.
Občas se ale přecejen dostanu doktorům do rukou. Jednou za dva roky totiž chodím na preventivní zdravotní prohlídky. Nechce se mi tam sice, ale aspoň vím jak jsem na tom. Doposud byly pokaždé se závěrem, že moje zdraví nerezaví. Vyrazil jsem na ně i letos. Obvoďák mě nechal svléknout do trenýrek, změřil a zvážil mě, proklepal mě jako datel, vyzkoušel zrak a natočil EKG. Pak vyplnil velký papír a poslal mě s ním do laboratoře.
Tam jsem šel druhý den ráno na lačno. Z mašinky jsem si vzal pořadové číslo a na řadě jsem byl dřív než jsem se nadál. Dali mi žihadlo a odebrali mi dvě zkumavky krve s tím, že výsledky pošlou obvoďákovi. Za necelé tři hodiny mi zvonil mobil. Volal obvoďák. Sdělil mi, že nemám cukrovku ani rakovinu – a že k němu mám přijít, že mi napíše prášky na chlastarol.
To jsem dopadl! Piju jedno pivo denně a chlastarol…
