ale do zpěvu mi není.
Každoročně se mi na podzim nechce z letního oblečení do zimního. Chodím v bundě, zimní košili a svetru. Je mi zima zimoucí, klepu se jako ratlík, ale do teplého oblečení se mi nechce. Mám výborné bylinné kapky podporující otužilost. V minulosti se mi velmi osvědčily.
Nejinak je tomu letos. V bundě je mi zima, ale snažím se vydržet. Kapkám věnuji očima pozornost a říkám si, že je ještě dost času abych je začal užívat. Dost času, zase dost času, furt dost času – a najednou je pozdě. Jsem nastydlý, potím se, chrchlám a mám rýmu. Snažím se držet se v teple a kapesníky se nezastaví. Letos jsem tedy zaváhal. Do práce už nechodím, mohu si tedy dovolit být „za pecí“.
Aby toho nebylo tak málo, mám potíže i s mobilem. Ten můj Číňan byl přes tři roky dobrý, ale poslední dobou zlobil při nabíjení. Zavolal jsem tedy do servisu, kde mi dali číslo opravy. Mobil i s krabičkou jsem zabalil do bublinkové folie a kurýrní službou PPL putoval do opravny v Brně. Po třech týdnech mi přišel zpátky, zaplatil jsem dva a půl tisíce a teď prodělává rekonvalescenci. Postupně obnovuji všech asi osmdesát aplikací, které jsem si do něj stáhl a zjišťuji, že odborníci v servisu jednu příčinu odstranili, ale druhá zůstala. Závada tedy trvá. Zjistil jsem, že je způsobena špatným kontaktem kablíku s nabíječkou. Stačí kablíkem pohnout a nabíjení funguje. Odborníci to nezjistili, to jsem musel zjistit já – laik! Vůbec se mi nechce posílat mobil znovu do servisu, tak nevím, jestli si neobjednám poslání nové nabíječky.
Za měsíc budou Vánoce a mně opět dochází fantazie. Nevím co komu dát, když už všichni všechno mají a nevím co by komu udělalo radost. Toť rébus.
Takhle si tedy užívám…
