Dostal jsem ho.
Včera bylo Mikuláše. Mikuláš sice podle tradice chodil už předchozí večer, ale měl toho asi moc, tak některé návštěvy nechal na další den. Aniž bych tu trojici víděl, byla zřejmě i u mně. Letos jsem byl asi dítko zlobivé, tak jsem dostal dárek vpravdě čertovský.
Když jsem před obědem šel na záchod, zaslechl jsem podezřelý zvuk. Bylo to kapání vody v potrubní šachtě. Na první pohled jsem viděl mokré vodoměry. Pak jsem si všiml, že jsou mokré i kabely nad nimi a že to kape od sousedky bydlící nade mnou. Rozestavěl jsem plastové misky na chytání vody a šel k sousedce.
Je to stará ovdovělá paní, špatně chodící a špatně slyšící. Naše jednání začalo tím, že se přes zavřené dveře ptala „Kdo je?“. Asi pětkrát a pětkrát nerozuměla. Pak mi řekla, že má doma nemocného příbuzného a že neotvírá. Přes zavřené dveře jsem jí tedy řekl o co jde. Nerozuměla a otevřela. Řekl jsem jí, co se děje a že je potřeba aby zavřela vodu a zavolala instalatéra.
Váhal jse mám-li jet na předplacený oběd nebo ho nechat propadnout. Odhadl jsem, že misky za dobu mé nepřítomnosti nepřetečou a vyrazil jsem. Oběd jsem zhltnul a jel zpátky. Misky nepřetekly a voda kapala dál. O něco rychleji.
Znovu jsem šel k sousedce. Ta mi řekla, že u ní je všechno v pořádku, ať se jdu podívat. Pohledově skutečně bylo všechno v pořádku. Při osahání trubek jsem ale měl u vodoměru mokrou ruku. Řekl jsem jí, že je potřeba aby zavolala instalatéra. Věděl jsem, že je to přízemní žena, ale přesto mě překvapila její odpověď: „Já neumím telefonovat. Prosím vás zavoláte mu?“. Pohotově jsem zavolal osvědčenému instalatérovi a ona mi chtěla hovor zaplatit, což jsem samozřejmě nepřijal.
Instalatér byl na nějaké zakázce, ale přijel zanedlouho. Zjistil, že nejde o netěsnost napojení vodoměru, ale o prasklou stoupačku teplé vody. Závěr byl, že je potřeba na půl dne zavřít stoupačku, vybourat stěnu k potrubí a vyměnit asi půl metru stoupačky. Náklady asi tři a půl tsíce. Voda kapala a kapala…
Zavolal jsem předsedovi zdejšího společenství vlastníků a ten souhlasil se zaplacením ze společných peněz, protože stoupačka je pro celý dům. Odkázal mě na místopředsedkyni, která je doma, aby vzala klíče od zasedačky ve sklepě a abychom tam zavřeli teplou vodu. Ta měla rozdělané pečení vánočního pečiva, ale reagovala pohotově. Teplá voda už byla i tam na podlaze. Našel jsem teplovodní potrubí. Byl na něm jen mrňavý kohoutek. Ve snaze zavřít přívod jsem jím otočil – a pokropila mě sprcha horké vody! Zavírací kohout byl totiž o kus dál.
Ulevilo se mi, protože voda pak postupně přestala kapat. K večeru jsem od sousedky slyšel mužský hlas a voda zase začala kapat. Během půlhodiny ale přestala. Buď to předseda opravil sám, nebo zavolal osvědčenou firmu, která sem jezdí promptně. Stěny větrací šachty, které jsou z papíroviny ještě dosychají, ale už je zase klid.
Jak je vidět, zlobení se nevyplácí. Člověk pak dostane čertovský dárek… 
