Hezké svátky.
Advent i Vánoce jsou sice už za námi, ale v mé mysli ještě doznívají a tak se k nim vrátím.
Jak jsem psal minule, trhy sice byly, obchody praskaly ve švech a obchodníci si radostně mnuli ruce protože vyprodali kdejaký ležák, ale vánoční atmosféra žádná.
Na začátku adventu jsem pořídil adventní věnec na rodinný hrob. Ve velkém dobře zásobeném zahradnictví jsem viděl jeden zajímavý za 260 korun, ale nekoupil jsem ho. „Nebudu ho vozit odtud, když proti hřbitovu je prodejna. Nakoupím tam.“ řekl jsem si. Tam ale nebyli lidumilové. Nejlevnější adventní věnec tam byl za 330 korun a nelíbil se mi. Jel jsem zpátky do zahradnictví, ale původní věnec už byl prodaný a nejlevnější stál 360 korun. Bral jsem ho. O pár dnů později jsem ve výloze květinářství nejbližšího k mému bydlišti viděl menší adventní věnec bohatě červenobíle zdobený. Cenu jsem tipoval na asi 3 stovky. Cenovka byla otočená tak, že cena nešla přečíst. Sklonil jsem se tedy k výloze a s nosem až na sklu viděl: 658 korun. Ano, šestsetpadesátosm korun! K mému překvapení byl ještě téhož dne prodaný.
Fialové svíčky jsem měl pohromadě, jen malé „buřtíky“ o průměru čtyř centimetrů mi ještě chyběly. Viděl jsem je na jednom místě – čtveřici za stovku. To jsem odmítl dát. Jinde jsem je sehnal za 69 korun. Inu – máme volnou tvorbu cen…
Chodil jsem ulicemi stověžaté Prahy a přemýšlel jak při mých letošních zvýšených nákladech vyřešit Vánoce nízkonákladově. Prošel jsem obchody, obchodní domy a vánoční trhy. Zašel jsem i na trhy na Staroměstském náměstí. Tamní trhy byly nějakým americkým časopisem hodnoceny jako jedny z nejhezčích. Jsem na ně už zvyklý a nejsem Američan, tak se mi nezdály nějaké úchvatné a bylo na nich méně návštěvníků než v minulých letech. Největším zážitkem pro mně byl „méďa“ ze spodního konce Václavského náměstí.
Přešlapoval, stál na jedné noze nebo poskakoval a lákal k sobě lidi aby se s ním vyfotili. Fotil se s ním kdekdo. Samozřejmě, že uvnitř byl člověk. Před sebou měl kasičku. Chvílemi se k ní sklonil a zahýbal čenichem jakoby čichal kolik je v ní peněz. To byla atrakce!
Dárky jsem postupně pořídil. Do každé rodiny tašku s něčím dobrým k jídlu a pití. Osobní dárky byly v menšině. Třeba brácha, který má prohřešky proti dietě dostal tuhle kasičku:
(přiznám se, že jsem si ji koupil i pro sebe.) Když synovec rozbaloval dárky, přišel i na plochou čtvercovou krabici. „Co to je?“ zeptal se, ale vzápětí viděl:
„To se Ježíšek spletl“ komentovala jeho manželka.
Vánoce proběhly v klidu a pohodě. Všichni byli spokojení. Tak to má být. Doma mi ještě po večerech svítí fialové svíčky, znějí vánoční melodie a domlsávám vánoční cukroví. To už jsou ozvěny Vánoc.
