Pan Rohlík, pan Kos a černá kočička

aneb: Moje služba v garážích.

Mám to štěstí, že mám auto. Je sice staré, ale veterán to ještě není. Je v dobrém stavu, protože brácha, od kterého jsem ho koupil před léty, když si pořizoval jiné, se o něj pečlivě staral.

Auto má to štěstí, že pro něj mám garáž a je tedy pod střechou. Garáž byla původně družstevní, teď už je moje. Je ve velikém patrovém objektu čítajícím 400 garáží, který jsme před asi 35 roky společně stavěli.

V takovém kolosu musí být služba. Proto je tam vrátnice, v níž se všichni střídáme ve čtyřiadvacetihodinových službách. Já jsem tu moji skončil včera.

Při nástupu jsem s předchozí skužbou chvíli mluvil. 400 lidí už je množství, v němž se může vyskytnout nějaký zajímavý tip. Dověděl jsem se, že tam jeden „exot“ je.

Pan Rohlík

Tu přezdívku dostal proto, že je zatížený na rohlíky – v takové míře, že v nějakém obchodu získává neprodané rohlíky. Hromadí je doma, kde jich už má fůru a nabízí je sousedům a známým. Jedna moje někdejší spolupracovnice by řekla: „Každej je nějak cáklej“.

Povinností služby je mj. dělat kontrolní obchůzky. Vnitřkem, ale do nejvzdálenější části se vstupuje zvenčí a je proto potřeba objekt obejít. Jinak je služba jako krtek v podzemí. Při podvečerní obchůzce bylo venku vlažno a zpíval kos. Krásný májový podvečer.

Pan Kos

Vstoupil jsem do prvního patra, prošel kolem několika garáží a vyvolal poplach. Vyplašil jsem tam kosa. Poodletěl dál, pak zase dál přede mnou a pak se vrátil. Bylo mi jasné, že tam hnízdí. Vzpomněl jsem si, že jsem ho tam vyplašil i loni. Je tam doma. Není to tedy obyčejný kos, ale pan Kos. Nevím, kudy se dostává ven pro potravu, ale ví to on a má to vyzkoušené.

Při nočních obchůzkách byl všude naprostý klid a ochlazovalo se. Zkrátka noc. Do rána byla fůra času třeba na přemýšlení o nekonečnosti vesmíru. Mohl jsem při tom i chrápat. Nechrápal jsem ale. Byl jsem jako pes u boudy a neuniklo mi žádné šustnutí.

Při první ranní obchůzce byl všude ještě noční klid, nikde ani živáčka, ani okna v okolních domech ještě nesvítila a ochlazovalo se. Objekt byl v pořádku, vrátil jsem se tedy do vrátnice. Při tamním slabém topení bylo chladno i tam, tak jsem si pro zahřátí uvařil kávu.

Černá kočička

Dojem, že nikde není ani živáčka byl mylný. Oknem jsem viděl, že do garáží „kráčí“ malá černá kočička, možná ještě kotě. Když jsem vyšel z vrátnice abych ji přivolal, byla už pryč. Byla rychlejší než já.

Pak už zbývalo „jen“ vydržet do střídání v podvečerních hodinách. Po probdělé noci, při chladnu ve vrátnici a studeném sychravém počasí se to vleklo, ale dočkal jsem se. Pokračování za rok…