Botanická zahrada ani letos nevynechala výstavu cizokrajných motýlů v tropickém skleníku Fata morgana. V minulosti jsem ji viděl už několikrát, přesto jsem se tam rozjel znovu.
V areálu se staví, vstup do něj je proto menší oklikou bočním vchodem. Prošel jsem tak podél celého esovitě prohnutého velikého skleníku. Pozornost před ním poutal plakát:
Ve vestibulu jsem zaplatil důchodcovské vstupné 75 Kč a vstoupil.
Ocitl jsem se v tropech. 30 stupňů a vlhkost 95 procent. Střídaly se rostliny z různých oblastí tropů a v podzemní štole byly ukázky kořenů. Jeden byl tak velký, že jsem na něj zvědavě zaťukal. Nevypadalo to na sádrovou atrapu. Bylo tam i několik akvárií s mořskými rybami.
V další části skleníku už byla říše motýlů. Nelítalo jich tam ale tolik, jak jsem čekal. Těšil jsem se třeba na velké modré motýly. Byl tam infopanel s jejich vyobrazením:
ale nikde jsem je neviděl. Najednou těch krasavců kolem mně letěla celá trojice. Díval jsem se za nimi. Byli pořád v pohybu, nikde si nesedli, tak jsem je nevyfotil.
Kolem mně prošla neznámá asiatka s bílou taškou přes rameno. Na té tašce se usadil velký černý motýl a zdálo se, že nehodlá odletět.
Jiný motýl – černozelený, se usadil na parapetu
a o kus dál tenhle hnědý krasavec:
Na cestě po níž chodilo množství návštěvníků si bezstarostně hověl velký modrofialový motýl. Tam bylo velké riziko, že ho někdo zašlápne, proto ho postarší návštěvnice opatrně vzala na ruku a přenesla jinam.
Mezi návštěvníky byla i mladá žena tlačící kočárek pro dvě děti. Ta se najednou ozvala z chumlu lidí: „Já mám jenom jedno dítě!“ a opodál odpověděla její kamarádka: „Já mám druhý!“.
I letos byla na výstavě motýlí líheň, která poutala pozornost. Vyfotil jsem její část s kuklami těch modrých motýlů, kteří mě lákali:
Mezi rostlinami upoutal moji pozornost kvetoucí ibišek. Není ten květ nádherný?
Na několika místech byla motýlí krmítka. Tam jsem „ulovil“ tohohle hnědáska a běláska, který se proti ostatnícm zdál téměř fádní:
Když jsem se nabažil, s úlevou jsem vyšel z tropů zpátky do vestibulu. Dal jsem si kalíšek kávy z automatu. Sousední automat nabízel pamětní mince. Odolal jsem. Neodolal jsem ale u prodejny suvenýrů a tak jsem si odnášel bambusovou propisovačku.
Letošní motýlí zážitek mám tedy za sebou a mohu se těšit na příští.
