Třetí den.
Ráno jsem se z mobilního internetu dověděl, že předchozí den v Praze řádily silné bouřky, slejváky a kroupy a že hasiči měli 38 výjezdů. Z meteoradaru jsem se snažil odhadnout kdy to přijde do Vídně. Nepovedlo se. Obloha se sice zatáhla, zvedl se vítr, trochu se ochladilo a nespadla ani kapka. Naštěstí.
Cestou k metru jsem míjel karmelitánský kostel, na jehož zdi grafika připomínala historii Táborské ulice.
Ten den jsem měl na programu prohlídku Ringu a Mariahilfer Straße. Jel jsem tedy linkou U1 a z Karlova náměstí U2. Po vystoupení jsem i tam viděl tyhle moderní vymoženosti (půjčitelné elektrokoloběžky, které na nabití ujedou až 30 km):
Těšil jsem se, že zase uvidím ty parádní stavby vzniklé po roce 1850 na místě uvolněném po stržených městských hradbách. Nejen v Praze se rekonstruuje, i na vídeňském Ringu. Parlament skoro nebyl vidět za stavebními buňkami. Přece jsem ale cvakl aspoň jeden snímek
a šel jsem si spravit náladu do protějšího parku Volksgarten. Tam by měl být pomník Sisi. Ten jsem sice nenašel, ale i tak to bylo krásné a velmi milé překvapení. Ten park byl totiž plný květů a byl tam i růžový sad a u růží i tabulky se jmény dárců.
Na tomhle snímku není Salzburg, ale také vídeňský Volksgarten:
Pokochal jsem se a vyšel jsem zpátky na rušnou ulici. Pokračoval jsem k divadlu – a tam mě čekalo další překvapení. Přechod od něj k nové radnici hrál duhovými barvami a před uzavřenou radnicí byla zástěna také v duhových barvách.
Ringem jsem došel až na konec k univerzitě a tam bylo další překvápko. Byla takhle „vyzdobena“:
Tramvaje jezdily s duhovými vlajkami, i na láhvích Coca-coly byly duhové barvy. V ulicích jsem viděl zvýšený provoz policejních aut a nad Prátrem nepřetržitě kroužil policejí vrtulník. Bylo mi jasné, že ve Vídni je festival homosexuálů, který v Praze bývá 13. srpna.
Začínala se hlásit únava, ale nepolevil jsem. Chtěl jsem navštívit i známou vídeňskou obchodní ulici, kterou jsem ještě nepoznal. Opominout ji by byl snad hřích. Šel jsem tedy na konec Museumquartier, kde při pohledu vpravo tabulka neomylně hlásala, že jsem na správném místě:
První co mě napadlo bylo: „Co si to ta uličnice dovoluje jít do kopce, když jsem unavený?“, ale šel jsem. Ulice plná vysokých domů, obchodů a vzrostlých stromů. Na silníční provoz tam moc místa nebylo, ale protahovaly se tam i autobusy. Řada obchodů působila luxusním dojmem. Došel jsem k velkému obchodnímu domu Zara
a zařadil jsem zpátečku.
Mířil jsem zpátky do centra ke chrámu sv. Štěpána.
Kolem něj bylo náramné hemžení lidí – a proto také nejvíc žebráků, které jsem ve Vídni viděl. Tenhle chrám je chloubou Vídně a v jeho ohromné a zdobené lodi se to hemžilo turisty. Tóny hrajícícíh varhan se nesly prostorem a doprovázel je zpěv mužského pěveckého sboru. Mně zaujalo něco jiného: Pilgramova kazatelna.
Mistrovská kamenosochařská práce. Osvětlení bylo slabé, pořídil jsem tedy raději víc snímků a zachytil jsem i autora – „muže vyhlížejícího z okna“.
Zjistil jsem, že nahoru na věž jezdí za 6 € výtah. Tuhle příležitost jsem si nenechal ujít. Vídeň je na rovině, výhled je tedy na kilometry daleko. Takhle vypadá chrám zeshora:
Pak jsem hledal ulici Graben, čili Příkop. Vznikla v 18. století po zasypání městského příkopu. Začíná pár metrů od chrámu a je to běžná ulice. Na jejím konci vlevo od ní začíná ulice Kohlmarkt čili Uhelný trh.
Mlsouni pozor!
Téměř na konci Uhelného trhu, číslo domu 14 je na pohled běžný činžák. Je na něm ale vývěsí štít:
hlásající, že tam je od roku 1786 CUKRÁRNA DEMEL. To je nejstarší cukrárna v Evropě. Zvědavě jsem vstoupil. Parádní zámecké prostředí.
Ve vitrinách naparáděné dortíky a jiné věci, hned se mi sbíhaly sliny.
Přestaly se ale sbíhat při pohledu na cenovky. Porce dortů za jednotnou cenu 5,5 € (tedy 143 korun). Návštěvníky se to tam ale hemžilo. „Mohl bych si tu dát aspoň kafíčko“ napadlo mě – ale nedal jsem si ho. Všechna místa byla beznadějně obsazená. Nafotil jsem co se dalo a s fotografickou kořistí jsem spokojeně odcházel. Měl jsem zážitek, jaký nemá každý návštěvník Vídně.
Tím byl naplněn program mého třetího vídeňského dne.
