Pokrok.
Spoustu let mám bankovní účet. Doba přinesla různé vymoženosti a tak jsem si pořídil internetové bankovnictví a později i ovládání účtu mobilem. Obojí jsou náramné věci.
Vývoj se ale nezastavil a všechno se zdokonaluje. Bankomaty umí nejen vydávat peníze, ale i zaplatit různé věci a zvládnou dokonce i vklad peněz na účet.
„Fajn,“ řekl jsem si, „vyzkouším to“. Vybaven složenkou k předepsané platbě v jedné kapse a hotovostí ke vkladu na účet v druhé kapse jsem vyrazil k bankomatu.
Vložil jsem platební kartu do štěrbiny, zadal jsem PIN a pak to přišlo. Předpokládal jsem, že se po volbě úhrady platby na obrazovce vysvítí rubriky běžné na složence – tedy číslo účtu příjemce, variabilní a konstantní symbol, částka a datum splatnosti. Vysvítily se tam možnosti, ale ne ty očekávané. Použil jsem tedy možnost platby s použitím QR kódu. Ten na složence byl. Nad obrazovkou svítilo červené světélko, k němuž jsem měl kód přiložit. Poslechl jsem. Světélko svítilo, zablikalo, znovu svítilo a blikalo a pak mi bankomat odpověděl, že se kód nepodařilo načíst a zeptal se chci-li opakovat. Chtěl jsem. Světélko znovu svítilo, blikalo, zase svítilo a blikalo a pak se vysvítily údaje platby – ale ouha! V částce byla jen povinná minimální splátka. Zvolil jsem tedy opravu. Očekával jsem, že se na obrazovce vysvítí klávesnice, ale očekával jsem marně. Po několika marných volbách „oprava“ jsem zkusil použít standardní klávesnici pod obrazovnkou – a to fungovalo. Zkrátka potýkal jsem se s tím, až jsem z toho byl zpocený. Jestli se bankomat potí, byl z toho asi také zpocený. Přecejen to ale vedlo ke zdárnému konci.
Zadal jsem ukončení, abych víc nezdržoval několik dalších zájemců, kteří se nahromadili za mnou. Nikdo z nich naštěstí nereptal, že mi to dlouho trvá. Mašina mi vytiskla dlouhý papír – potvrzení se všemi potřebnými údaji.
Když si čekající zájemci vyřídili své, přistoupil jsem znovu k bankomatu ve snaze vložit peníze na účet. Tentokrát jsem ale neuspěl. Tenhle bankomat vklady neuměl. Šel jsem tedy do nejbližší pobočky banky, vzdálené asi 200 metrů. Bylo po úředních hodinách, ale samoobslužná zóna byla přístupná. Protáhl jsem platebku štěrbinou zámku a vstoupil. Byl jsem tam sám a byl naprostý klid. Zasunul jsem platebku do vkladového bankomatu, zadal PIN a vybral možnost vkladu. Pak jsem měl vložit peníze. „Nojo – ale kam“ ptal jsem se sám sebe. Zkusil jsem to do štěrbiny, z níž při výběru peníze vylézají. Bankomat je schramstl jako hladový pes a napsal mi abych počkal na rozpoznání bankovek. Vzápětí se vysvítil jejich přesný soupis a možnosti potvrzení nebo vrácení peněz. Potvrdil jsem a mašina mi vytiskla dlouhý papír s potřebnými údaji o vkladu. Bylo to jednodušší než předchozí platba.
Poznal jsem zase něco nového. Bylo to malé dobrodružství. Až to použiji příště, půjde mi to už lépe a rychleji. Nejen bankomaty se zdokonalují, i já.
