Možná předčasné.
Venku se ochlazuje, dny jsou pošmourné, v obchodech se objevují první reklamy na Vánoce. Moje mysl je tak směrována k těm kouzelným dnům.
Dávno pryč jsou doby, kdy jsem si v šeru předvánočních dnů představoval jak Ježíšek obtěžkaný fůrou dárků létá od jednoho bytu k druhému a všude naděluje dárky těm, kdo byli hodní. Byla to také doba, kdy jsem pečlivě uklízel své hračky a v mých věcech měl pořádek, protože jinak by si Ježíšek řekl, že už jich mám tolik, že další nepotřebuji a nic by mi nedal. 
V pozdější době Ježíška nahradil děda Mráz, o němž nám ve škole říkali, že na daleké Sibiři sedá na saně tažené soby a jede k nám. Je to ale daleká cesta a tak to nějaký čas potrvá než přijede. Toho jsem si představoval hlavně když za soumraku sněžilo.
Časem přišlo prozření a poznání skutečnosti. Už jsem nepsal Ježíškovi psaníčka a sledoval jsem přípravy na vánoční svátky, jež jsou vyvrcholením roku. A začal jsem také chystat dárky – úměrné mému věku.
Tak šla léta. Při zpětném pohledu se zdá, že nešla ale letěla. Když se rodiče dostali do důchodového věku snažil jsem se aby aspoň jejich první důchodové Vánoce nebyly chudší než předchozí. V pozdější době, když už pro ně byla příprava Vánoc namáhavá, jsem připravoval Vánoce já pro ně.
Rodiče už jsou na věčnosti, pamatuji na ně tedy s výzdobou hrobu. Dárky chystám pro bráchu a jeho rodinu. Přilepším i sobě a nějakou drobností pamatuji na přátele. Samozřejmě, že nevynechám ani „paní domácí“ – moji andulku Anču.
Zatím je ještě čas, Vánoce se jen plíží. Čtvrtou neděli před Štědrým dnem (1. prosince) se ozve dělová rána a ať ji uslyšíme nebo ne, začne advent, Vánoce zapnou forsáž a pak už to půjde fofrem.
Dřív jsem měl už od léta tipy na vhodné dárky a pokud se něco naskytlo, koupil jsem to třeba už v srpnu. V posledních letech ale nastává s dárky potíž. Nedaří se mi vypozorovat ani zjistit co by komu udělalo radost. Co dát lidem, kteří už skoro všechno mají a ani na přímý dotaz nedostanu konkrétní odpověď? Neříkám, že je to problém, ale hlavolam určitě. Uvidím. Něco mě snad napadne a pak budu o svátcích netrpělivě čekat jestli jsem se trefil do jejich gusta. V kladném případě bude radost oboustranná.
Jak je to u vás? Těšíte se nebo děsíte?
