Rychlovka.
Mám 26 let starou škodovku, kterou jsem kdysi koupil od bráchy, když si pořídil jiné auto. Brácha se o ni pečlivě staral a já ji mám v garáži, takže je zachovalá. Přesto s ní ale musím jednou za dva roky na technickou prohlídku.
Na STK (čili Stanici technické kontroly) jsem s ní jezdil sám až do roku 2001. Tenkrát jsem ji měl s čímsi v blízkém servisu, kde obdivovali její zachovalost a ptali se nebudu-li ji prodávat. Potěšilo mě to a říkal jsem si, že technickou prohlídkou určitě projde. Neprošla.
Od té doby jsem používal jiný způsob. Před termínem povinné prohlídky jsem ji odvezl do nejbližšího servisu a zadal, že chci zařídit emise a technickou prohlídku. Za dva nebo tři dny jsem si pro auto šel, bylo to bez starostí hotové a platil jsem něco přes 1600 korun.
Před dvěma roky servis změnil majitele a k mému překvapení jsem platil dvojnásobek. Vydávající pracovník mi řekl: „Buďte rád, že nemáte diesel“. To se mi vůbec nelíbilo a řekl jsem si, že tam víckrát nepůjdu.
Před několika dny byl termín další povinné prohlídky. Vyrazil jsem se zeptat na cenu do servisu vzdáleného 3 stanice autobusu od mého bydliště. „Máme plno, bereme jen na objednávku – nejdřív za týden.“. To už by bylo pozdě.
Šel jsem tedy znovu do servisu, který v minulosti tak podražil. Šel – a brzy odešel. Bylo tam všechno zavřené a nikde nebyl vidět život.
Zamířil jsem do dalšího servisu, vzdáleného 2 stanice autobusu na opačné straně od mého bydliště. Tam se hemžil jeden pracovník. Dověděl jsem se, že zařízení emisí a technické prohlídky by mě stálo rovné tři tisíce a bylo by to hotové za den.
Za hodinu jsem tam auto přivezl. „Je to garážovaný, že? Je to jako nový.“ konstatoval při přejímání auta. Vzal si doklady a telefon na mně a slíbil, že mi zavolá až to bude hotové. S tím jsme se rozešli. Nedostal jsem od něj ani čárku: žádné sepisování objednávky a stavu auta. Jen ústní zadání. Druhý den k večeru jsem se tam přišel zeptat jak to vypadá. Zastihl jsem mladšího pracovníka, který mi řekl: „Před chvilkou to kolega přivezl“. Pak přišel už známý pracovník. Řekl mi, že auto je v pořádku, jen bylo potřeba trochu upravit brzdy. Předal mi doklady s klíčkem, bez dokladu přijal tři tisíce a došel se mnou k autu. Podal mi ruku a rozešli jsme se.
I tak se dělá a vydělává.
