Druhý den.
Vánoční trhy u císařského zámku v Schönbrunnu začínaly až v 11 hodin, pohodlí hotelu jsem tedy opustil během dopoledne. V podzemce linky U4, která tam jede z Karlova náměstí, nebyl žádný nával. Rozlehlé parkoviště autobusů u zámku se trprve začínalo plnit.
Už první pohled na zámek pro byl pro mně překvapivý: ohromné nádvoří nebylo zaplněné stánky, ale prázdné! Až u zámku byly dvě řady stánků a z výšky na ně shližel majestátní vánoční strom ozdobený jen čirými žárovkami.
Vešel jsem do vstupní haly zámku ve snaze koupit císařské čaje, které jsem tam viděl v září. Lidí tam byla hojnost, byl tam i prodej suvenýrů, ale čaje jsem nekoupil – jejich prodejna byla zavřená. Nebyla tam žádná vůně (purpura, františky nebo kadidlo) a ani vánoční melodie. Obojí bych v adventu císařském zámku čekal.
Vrátil jsem se tedy na nádvoří a okukoval stánky. Bylo tam pár stánků, jež se vymykaly z tuctovosti.
Třeba stánek s ručním papírem, stánek s pečetidly, jiný s rytým sklem a další s plechovými hračkami – autíčky. Ta jsem neviděl už přes půl století. Do oka mi padl stánek plný hvězd – Sternenprinz. Autobusy přivážely další návštěvníky, lidí tedy přibývalo, s focením jsem musel čekat na vhodný okamžik až u stánku nikdo nebude. Bylo chladno, sněžilo, prsty jsem měl prochladlé, ale vytrval jsem. Snímek jsem ulovil a je na něm vidět, že si majitel nepřál být focen (ruka).
Zato dívčina ve stánku se zdobenými válečky na nudle se dokonce usmála, když jsem ji fotil. Podívejte se na ten sortiment. Není to paráda?
Občerstvení jsem si v chladném počasí nedopřál a raději jsem znovu procházel ten trh. Když jsem se podíval na hodinky zjistil jsem, že čas dost pokročil a ubíral jsem se tedy zpátky k podzemce.
V centru jsem od chrámu sv. Štěpána došel k Demelově cukrárně, v níž kupodivu nebyl žádný nával, kde jsem si smlsnul na kafíčku a dortu. Tam také bylo nejvíc vánoční výzdoby.
Pak už byl čas k návratu na hlavní nádraží, kde jsem si dal k obědu čevabčiči a čekal na žlutý vlak (k mému překvapení málo obsazený), který mě s větrem o závod vezl čtyři hodiny zpátky domů.
Mám zase na co vzpomínat – dopřál jsem si cestu, na kterou jsem se těšil. Nebylo to ale takové, jak jsem čekal. Vánoční výzdoba byla minimální, v obchodech jen vzácná. Jen ohromná hala hlavního nádraží byla plná malých čirých žároviček, které mi zrovna vánoční nepřipadaly, ale budiž. Vánoční melodie nikde nebyly. Trhy byly zamlklé, zmizel duchovní rozměr Vánoc. Stala se z nich jen obchodní záležitost, stejně jako v Praze, Mnichově a jinde. Co se dá dělat? Každá doba s sebou něco nese…
