Toť otázka.
Rád se podívám do světa. Je to zpestření života a přináší to zážitky, na které pak vzpomínám. Pokud se mi někde líbí (a to je skoro všude), rád se tam vracím.
V minulosti jsem patřil k těm, pro něž byl nepřístupný Západ. Po revoluci se to změnilo a díky tomu jsem navštívil řadu míst, o nichž jsem si do té doby mohl nechat jen zdát. Před třemi roky jsem se podíval i do všeobecně oblíbené Itálie. Bylo to sice letem světem, ale byl jsem tam. Navštívil jsem i Řím – a co bylo před revolucí naprosto nemyslitelné – centrum římskokatolické církce: Vatikán.
Právě do něj bych se chtěl podívat znovu, tentokrát se zájezdem, při kterém bych na něj měl víc času. Mám ho už vytipovaný, pořádají ho dvě cestovky. Hodil by se mi jarní termín, na přelomu dubna a května. Peníze bych dal dohromady, Eura na kapesné už mám.
Jenže – člověk míní a život mění. Vypukla epidemie koronaviru. Ta zákeřná potvůrka se lavinovitě šíří světem a řadu lidí už připravila o život. V Číně je izolovaná celá řada měst, různé evropské i mimoevropské země dělají opatření. Opatření udělala i Itálie: Vyhlásila stav nouze. Na půl roku, tedy do července.
Otázkou tedy je jak se situace vyvine. Co bude je prý psáno ve hvězdách – ale já v nich neumím číst. Nezbývá mi tedy než čekat. Vatikán je sice lákavý, ale nerad bych si přivezl tu zlomyslnou potvůrku a potýkal se s ní.
