Nezvaná návštěva.
Meteorologové před ním varovali. Uvedli kdy dorazí a jeho trasu. Díky tomu bylo všechno včas připravené a se zesílenými směnami. Hasiči, energetici, zdravotníci… (Konečně jednou v tuzemsku něco proběhlo rychle.) Připravený jsem byl i já. Než jsem šel spát dobil jsem si mobil a připravil baterku abych ji měl po ruce.
Uragán jízdní řád nedodržel a místo v neděli odpoledne dorazil v pondělí ráno, tedy dnes. Kolem čtvrté hodiny ráno mě probudily nápory větru na okna. V minulosti jsem měl dřevěné okenní rámy, ty při náporu větru vrzaly a čekal jsem jestli některé nepovolí. Teď mám plastová okna Vekra. Ta drží a těsní bezvadně. Neměl jsem tedy obavy že některé povolí, ale zvuková kulisa to byla zajímavá. Počasí běsnilo, Sabina předváděla jak se dovede čertit. Zapnul jsem letecký radar a k mému překvapení zlistil, že na opačném konci Prahy – na letišti v Ruzyni je běžný provoz. Bylo zrušeno jen pár letů z a do Belgie a Holandska, kde byl uragán nejsilnější. Nechtěl bych v té situaci být pilot. K ránu se vichr zmírnil. Pak přišel slejvák a když se změnil v normální déšť, situace se uklidnila. Dopoledne se dokonce začaly protrhávat mraky a prosvítalo slunce. Tisíce domácností jsou ale bez proudu. Měl jsem štěstí – u mně všechno funguje. Elektřina, voda, plyn, takže pohoda.
Leč nic netrvá věčně. Ani pohoda. Jak vidím a slyším z venku, Sabině se tu asi líbilo a tak se vrací. Kšá! Jedeš! Kdo tě sem zval?!
