Mám ho.
Všechno má svou životnost a po určité době se tomu nechce pracovat. To platí i o digitálním teploměru, který jsem měl na okně. Byl dvojitý – ukazoval teplotu v místnosti a pomocí kablíku s čidlem, který byl protažen těsněním u okna ukazoval i vnější teplotu. Bylo to sice důmyslné, ale když jsem – třeba po výměně baterií, měl tlačítky nastavovat hodnoty, vrčel jsem. Po létech odešel na věčnost.
Zjistil jsem, že se okenní teploměry neprodávají v kdejakém krámu. Když jsem našel prodejnu ve které je měli, ze skromného výběru mi padl do oka bimetalový ručičkový teploměr.
Byl krásný a instalaci měl jednoduchou. Odstranit papírek kryjící lepící plochu a přilepit ho na místo. Moje radost netrvala dlouho. Doma jsem totiž zjistil, že z lepící plochy lepí necelá čtvrtina a ta teploměr neudrží. Reklamovat jsem nechtěl.
Přišla na řadu chemie. Univerzální lepidlo pro domácnost a dílnu. Očistil jsem okenní rám, nanesl lepidlo na „lepící“ plochu teploměru a přiložil jsem ji k rámu. Chvíli jsem přidržel a ještě nechal hodinu zaschnout. Potom jsem přidal těleso teploměru a se zalíbením se na něj podíval. Paráda!
Když jsem se druhý den ráno šel k oknu podívat kolik je venku stupňů, teploměr nebyl. Spadl – ze šestého patra na trávník pod oknem. Tam ležel těsně u chodníku. Barevným provedením poutal pozornost, ale kupodivu ho nikdo nevzal. S překvapením jsem zjistil, že ten pád přežil bez úhony, bez jediného škrábnutí.
Co teď dál? Koupil jsem si na něj vteřinové lepidlo vhodné i na plasty. Já mu dám, že se bude ulejvat na trávníku a nebude tam, kde ho chci mít!
