Svépomocí.
Před třemi dny jsem psal o pandemické situaci. Dnes na to navazuji. Zákeřný koronavir se dál šíří a přibývá nakažených. Zpřísňují se nařízená opatření a původně doporučované roušky jsou už na veřejnosti povinné. Buď roušky nebo jakékoliv zakrytí nosu a úst.
Už před tím nařízením roušku používalo čím dál víc lidí. Připomínalo mi to situaci, která byla v 60. letech se šusťáky. Kde kdo je nosil, ale nikde nebyly k mání. Podlehl jsem „módě“ a šel si nějakou roušku opatřit. Kam jinam, než do lékárny? Pěkně v klidu jsem se prošel, ale do lékárny jsem ani nevstoupil. Hned na dveřích bylo totiž oznámení, že roušky nejsou. Vracel jsem se domů a šála omotaná kolem krku, nosu a úst mi stále sklouzávala.
Roušky nejsou – a kdy budou? Čím bych roušku nahradil? Papírové ručníky nemám, ubrousky jsou malé a rozstříhat nátělník se mi nechtělo. Pak jsem si uvědomil, že mám velké kapesníky. Jeden jsem vzal a přeložil na půl. Byl dostatečně velký aby obejmul mou hlavu. Zůstávala otázka jeho připevnění. Napadlo mně zkusit kolíček na prádlo. Zkusil jsem – a kolíček tu odpovědnost zvládl. Mám tak svépomocně záležitost vyřešenou.
Podívejte se jaký jsem „fešák“. 
