Bez koledování.
Letošní Velikonoce, obvykle krásné jarní svátky, se od ostatních liší dvěma věcmi. Jednou příjemnou – Velký pátek byl uznán svátkem a je tedy dnem volna, a jednou nepříjemnnou: koronavirem. Původně začínal jako chřipka, ale pak se zvrhnul, zmutoval, stal se 35x nebezpečnější než chřipka, rozběhl se po světě a řádí. Různé země, včetně naší, z něj mají zamotanou hlavu. Vyhlásily stav nouze a pak naše vláda předvedla, že umí o něčem rozhodnout pružně a rychle. Zasedla v pátek o půlnoci, jednala do půl třetí ráno a od šesti ráno byla vyhlášena karanténa. Původně měla být do osmého dubna.
Nejohroženějšími lidmi jsou senioři. Ačkoliv si to nepřipouštím, patřím mezi ně. Synovcova rodina neochvějně došla k názoru, že teď spadám do kategorie živočichů ohrožených vyhynutím. Jsou obětaví, denně mi vozí jídlo a chtějí abych nikam nevycházel. Překvapili mně, že se o mně tak starají – ale kdo má vydržet být pořád zavřený doma? Na mně je to moc a tak zlobím. Aspoň vynesu odpadky a dojdu si pro pár věcí do nejbližšího obchodu. Odpoledne vyrazím na procházku, to je oficiálně dovolené. Mám tady na sídlišti okruh málo frekventovanými místy a parkem. Je to třičtvrtěhodinový špacír. Mám přitom kolem sebe volný prostor, přírodu, většinou svítí sluníčko a je klídek a pohoda. Mladí o tom nevědí a zatím jim nedošlo, že nechci vynést smetí a něco koupit. Doma koukám na televizi, hraju si s papouškem a proháním internet. Z dlouhé chvíle jsem se vrátil k instagramu. Večer si posedím při světle žluté svíčky, která patří k Velikonocům.
Je velikonoční pondělí, svátky se chýlí ke konci. Venku se ochlazuje, zítra – v úterý, má být nejchladnější den týdne. „Vláďa“ má taky oznámit jak nám uvolní nebo utáhne opratě s ohledem na vývoj pandemie. Doufám, že to ochlazení bude jen meteorologické. Je mi jasné, že omezení ještě nějaký čas potrvají. Je to nutné. Uvítal bych ukončení povinného používání roušek, protože mi vadí, že na mně kdekdo včetně televize, přes ten náhubek huhňá. Ale zrovna na to si budu muset ještě počkat. Karanténa jen tak neskončí. Uvidím, ráno moudřejší večera. Když ne ráno tak poledne.
