Slapy.
Situace s koronavirem se zlepšuje, uvolňují se nařízená opatření a hromadná doprava se vrací do normálu. Volání dálek nepřestává. Rozhodoval sem se, kam se mám vypravit. Jak jsem už psal, lákají mě 3 místa: Vídeň, Mariánské Lázně a České Budějovice. Jsem váhavý střelec a tak mi do toho rozhodování zazvonil mobil. Ozval se kamarád a pozval mě na výlet na Slapy k jeho dobrému známému, který tam má ubytovací zařízení. Na Slapech jsem nebyl už asi šedesát let a tak jsem přijal.
Odjeli jsme v deset dopoledne. „Máš nastudovanou cestu?“ zeptal jsem se ho. Odpověděl že ano a že tam v minulosti jezdil. Budeme tam prý za dvacet minut. Vyrazili jsme po pražském okruhu, v Chuchli jsme minuli dostihové závodiště a pak to přišlo. Objížďka. Neznačená. Jeho jistota zmizela a jeli jsme směrem „asi“. Projeli jsme obce, které jsem viděl poprvé, jedna zatáčka střídala druhou a ta další – zkrátka moje zemřelá přítelkyně by řekla že je to samá „serepentýna“. Začínal jsem mít podezření, že jedeme Tour de Bohemia. Po víc než hodině kličkování jsme dorazili na místo.
Zaparkovali jsme na místním parkovišti, kam už na nás koukal fešácký tříhvězdičkový patrový hotel Petra a v ústrety nám vyšel jeho majitel. Poprvé v životě jsem se setkal s hoteliérem a bylo to setkání přijemné. Pro zájemce uvádím odkaz na stránky:
Po skončení návštěvy jsme popošli do nedalekého jachtklubu, kde jsme si dopřáli oběd. Seděli jsme na terase s výhledem na jezero a pozoroval jsem provoz na jezeře a zakotvené jachty houpající se na hladině. Pro mně – suchozemce odchovaného Prahou, to byl nezvyklý zážitek. I gurmánský, protože tak dobrou koprovku jsem už dlouho nejedl. Opět odkaz na stránky:
Pak už jsme jeli směr Praha. Zastavili jsme se ve Ždáni, odkud je parádní výhled na jezero. Je to sice v nepřehledné zatáčce, ale je tam malé parkoviště a upravená vyhlídka. Dost lidí tam zastavuje, obdivují ten výhled a někteří se tam fotí.
Při další cestě se kamarád chtěl po dlouhé době zastavit u známého, který tam má farmu. V minulosti tam jezdil, cestu měl tedy projetou – ale ty silnice najednou vedly jinudy… 
Na farmě jsme tedy nebyli a jeli jsme do Prahy. Tedy teoreticky do Prahy – kličkováním přes další obce. Potkávali jsme i motocyklisty. S výjimkou dvou spořádaně jedoucích jsem nad nimi kroutil hlavou. Měli silné rychlé motorky, chtěli jejich výkon využít a tak to i v těch serpentinách hnali jako o závod. Riskovali…
Na farmě jsme tedy nebyli a jeli jsme do Prahy. Tedy teoreticky do Prahy – kličkováním přes další obce. Potkávali jsme i motocyklisty. S výjimkou dvou spořádaně jedoucích jsem nad nimi kroutil hlavou. Měli silné rychlé motorky, chtěli jejich výkon využít a tak to i v těch serpentinách hnali jako o závod. Riskovali…Všimli jsme si, že na obloze přibývají tmavé mraky nevěštící nic dobrého. Meteorologové předpovídali na odpoledne silné bouřky s možností přívalových děšťů a krupobití. „Budeš možná mít umyté auto“ řekl jsem mu. Mraky nás ale minuly a dojeli jsme v pohodě do Prahy zmoklé deštěm.
Takový byl můj první letošní výlet.
