Dobrý člověk ještě žije

Peněženku, doklady a klíče nevozím s sebou v kapsách, ani v tašce. Tu nechávám doma. Vozím je v malé příruční taštičce, do níž se sice jen tak tak, ale přece vejdou. Mám tak jednoduchou kontrolu, že mám s sebou všechno potřebné a mám jen mrňavé zavazadlo.

Při placení pak často vyndám klíče abych měl lepší přístup k peněžence.   Právě tím jsem si připravil nemilé překvapení.  Odjel jsem totiž navštívit rodinný hrob na kraji Prahy. Odstranil jsem zašlý věnec a zašel do protějšího květinářství pro kytku. Vybral jsem pěknou velkou plnou květů a šel s ní k pultu. Zaplatil jsem, vzal kytku a spokojeně odcházel k hrobu. Po úpravě hrobu jsem na stanici delší čas čekal na autobus, který jezdí dvakrát za hodinu.

Při příchodu k domu přišlo překvapení. Nemohl jsem najít klíče! U domovního vchodu zrovna uklízela uklízečka, tak jsem se dovnitř dostal. Napadlo mně, jestli jsem klíče nezapomněl v zámku, když jsem při odchodu mluvil se sousedem. V zámku nebyly. Další variantou bylo, že soused zapomenuté klíče vzal k sobě.  On o nich ale nevěděl.

Jediné místo, kde jsem otvíral taštičku a možná vyndal klíče, bylo květinářství u hřbitova. Znovu tedy na autobus a do obchodu. Byly tam! Mladý prodavač si jich po mém odchodu všiml a dal je stranou s pultu. Náramně se mi ulevilo, protože vyřizování nových klíčů by představovalo spoustu starostí, běhání a výdaje. Prodavač byl přívětivý a ani si nevzal nabízené nálezné.

S uspokojením tedy musím konstatovat, že dobrý člověk ještě žije. (A prodává v květinářství proti hřbitovu v Praze – Hrnčířích.) Budiž mu chvála! 
Zdroj: http://jirik-bloguje.pise.cz/4-dobry-clovek-jeste-zije.html