Netradiční advent

Budou Vánoce?

Když jsem se včera ráno probudil, bylo venku pět pod nulou a čerstvě napadlý sníh. Pouliční sodíkové výbojky všechno zbarvily do oranžova.

Má opeřená spolubydlící, andulka Anča, stárne. Už není tak čilá a hravá jako mláďátko, častěji odpočívá a neskočí mi na kdejakou blbinku. V šesti letech už létala jen krátké přímé lety, v sedmi přestala létat. Říkám, že začala být slepicojdní (má křídla ale nelétá). V osmi začala ztrácet peří na spodní části těla jako když člověk plešatí. To prý bývá při chovu ve stále teplém prostředí. Někdy je trochu nemotorná. Je na ní vidět, že stárne. Už je jí devět let. Pro porovnání s lidským věkem se to násobí sedmi, je to tedy jakoby člověku bylo třiašedesát. Má tedy babičkovský věk, ale neslyší na to, když jí řeknu „babičko“. 🙂

Moje kaktusy jsou opravdu vánoční – nakvétají když je venku sníh a blíží se vánoce. Mám z nich radost.

Z čeho nemám radost, je letošní advent. Vrchnost uvolnila protikovidová opatření. Dá se „volněji dýchat“. Jsou v provozu obchody, restaurace, služby atd. S nadějí jsem prošel centrum Prahy, ale byl jsem zklamán. Minimum lidí i na místech, kde bývá hemžení – i ve veřejné jídelně, kde jsem obědval. Minimum výzdoby, žádné vánoční trhy, melodie, vůně a atmosféra. V adventu je „ticho po pěšině“. Zítra večer, pátého prosince, bude čas návštěv Mikuláše, čerta a anděla. Obvykle chodívají. Jak to bude letos, je ve hvězdách. Nedovedu si představit čerta s rouškou…

Obava z covidu přetrvává. Jsem z toho rozpačitý a vnucuje se mi otázka:

Budou vánoce nebo umřely na covid?