Blýská se na lepší časy.
Čas pokročil a jaro je nezadržitelně tady. Ráno přestává mrznout a odpoledne je kolem deseti stuňů. To už je příjemnější. S pampeliškami se asi roztrhl pytel, kvetou snad všude. Na naší rodinné zahradě bývaly obtížným plevelem, teď si při pohledu na ně říkám: „Sluníčko kvete“.
Ptáci začínají trénovat na Zlatého slavíka. Díky obětavé příbuzné jsem už očkovaný proti covidu. V Thomayerově nemocnici v Krči to šlo jako na drátkách a dokonce už mám i digitální certifikát o očkování. V brzké době budou uvolněna omezení kvůli covidu. Už to začíná být veselejší, těším se na dny příští. Nejen na dny, ale i na týdny a měsíce. Heč! 🙂
Jak jsem kdysi psal, rád se podívám do světa a kde se mi líbí, což je skoro všude, tam se rád vracím. I opakovaně. Třeba ve Vídni jsem byl už pětkrát. Před revolucí jsem neměl šanci podívat se na Západ a úplně nemyslitelné bylo navštívit Vatikán. Teď po revoluci už jsem ve Vatikánu byl a chci se tam vrátit. Kvůli dorozumívání si netroufnu jet tam sám, mám tedy vytipované cestovky pořádající zájezdy do Říma s dostatkem času na Vatikán. Loni s toho kvůli covidu sešlo, tak uvidím jestli se mi to podaří letos. Snad na podzim…
Mám se na co těšit!
