Bylo aktivní.
Dnes byla uvolněna další proticovidová opatření. Otevřely maloobchodní prodejny, cestovky, prodejny obuvi a holičství. Když jsem po ránu vyrážel do ulic, očekával jsem množství lidí u obchodů a holičů. Moje představa ale byla mylná. Žádné davy tam nebyly.
K holiči jsem přijel nedlouho po otevření. Před provozovnou nikdo nestál a pojal jsem tedy podezření, že není otevřeno. Nahlédl jsem dovnitř prosklenými dveřmi a viděl jsem, že funguje. Na dveřích bylo výrazné upozornění, že vstup je jen na výzvu. Zůstal jsem tedy venku, ale vzápětí přišla holička a zvala mě dovnitř. Prokázal jsem se písemným potvrzením o očkování proti covidu, zapsal do notýsku své jméno a telefon kvůli případnému trasování a už jsem šel na řadu. Holička si se mnou dávala práci, takže už nevypadám jako Beethoven. Jedna bývalá spolupracovnice by řekla, že mám „hlavičku jako z prdu kuličku“. Zkrátka jsem o sedmdesát let mladší. 🙂
Spokojeně jsem odcházel a mířil k cestovní agentuře pro katalogy zájezdů cestovek, protože jak už jsem psal, se letos chci znovu podívat do Vatikánu. Už jsem u té agentury byl před několika dny, ale z vrchnostenského nařízení měla zavřeno kvůli covidu. I dnes tam bylo zavřeno, zhasnuto a nikde ani človíčka, ačkoliv už měli fungovat. Takže si někdy dám repete.
Mířil jsem k dalšímu cíli dnešního dopoledne – k prodejně počítačů. Mám totiž 17 let starý stolní počítač, kterému se nechce fungovat rychleji než hlemýždím tempem a servis nad ním zlomil hůl. Navštívil jsem těch prodejen několik, abych zjistil jaká je nabídka a ceny. Všude měli v nabídce notebooky. Stolní počítač jen zakázkově sestavit, v běžném prodeji už nejsou. V Datartu na Národní třídě mi nabízeli notebook zlevněný na 17 777 korun. Parametry měl v porovnání s mým stařičkým počítačem nádherné, ale všiml jsem si jedné „vady na kráse“: byla to značka Acer. V hlavě mi začalo varovně blikat červené světélko. V minulosti jsem totiž měl mobil značky Acer a byl poruchový. Nerad bych si naběhl znovu.
Dalším úkolem, který jsem si dal na dnešní dopoledne, byla koupě nových pantoflů. Zamířil jsem do velké prodejny obuvi ve Vršovicích – ale zbytečně. Baťa tam už není, prostor je vyklizený a po botách ani stopy. Pokračoval jsem blíž k centru. V jedné prodejně pantofle neměli. V dalších dvou mě prodavačka na dotaz kde najdu pantofle suverénně poslala k regálu se sandály. Pantofle neměli. Rozjel jsem se tedy na Smíchov, kde jsem v minulosti několikrát koupil pantofle u Vietnamce. Po vyslovení přání mu pohotově došlo, že chci „domabota“ a dovedl mě k regálu se sandály. „Jiny nemam.“ sdělil mi. Tak nevím, jestli se klasické pantofle ještě vyrábí… 🙁
Meteorologové na dnešní odpoledne předpovídali tropické horko – až 30 stupňů (v květnu!). Vypadalo to, že se sluníčko snaží předpověď splnit, teplo přibývalo a tak jsem zamířil k domovu. Někdy jindy bude také den…
