Notebook.
Koncem 90. let jsem se začínal učit používat počítač. V bazaru jsem si za 10 000 koupil starý s operačním systémem Windows 95. Krátký rychlokurs mi nic nedal, k tak jsem si kupoval časopis a s jeho pomocí jsem se rok zacvičoval.
Čas plynul a když jsem v roce 2004 odešel do důchodu, odešel můj počítač do nebe. Sáhl jsem tedy do úspor a v nedaleké pobočce ostravské firmy si nechal sestavit nový počítač. Ten měl operační systém Windows NP. Zvykl jsem si na něj a používal ho až donedávna. Za 17 let už byl počítač nejen opotřebený a unavený, ale také zastaralý a fungoval velmi pomalu. Servis už pochyboval že je tak starý a od jeho vylepšení dával ruce pryč. Zkusil jsem tedy štěstí ve výrobní firmě. Rozjel jsem se na její adresu. To místo jsem po těch létech sice našel, ale po firmě tam nebylo ani stopy.
Začal jsem tedy uvažovat o novém počítači. V obchodech už jsou samé notebooky. Stolní počítač jsou schopni nechat sestavit na zakázku, ale to by v dnešní době bylo drahé. Rozhodl jsem se tedy pro notebook. V Datartu měli vystaveny tři, všechny měly proti mému starému počítači úplně nádherné parametry, Vybral jsem si ten s nejlepšími parametry – ale ne vystavený kus, který už zkoušelo kdovíkolik zákazníků, ale fungl nový, ještě zabalený od výrobce. Druhý den jsem si ho vyzvedl a přikoupil k němu vypalovačku. V tašce jsem si odvážel domů věci za 19 a půl tisíce.
To byl jen začátek a jak se říká, každý začátek je těžký. Netrpělivě jsem vybalil a zapojil ten stříbřitý kufřík a začaly přicházet dojmy. Za těch 17 let, co jsem používal stolní počítač přišly na svět Windows 7, 8, 9 a já jsem v notebooku měl kdovíkolikátou verzi Windows 10. Na monitoru bylo všechno mrňavé a na klávesnici byla i řada mrňavých tlačítek. Žádná brožurka s návodem k použití, jen letáček se stručným popisem. Ze starého počítače jsem si stáhl spoustu věcí, včetně některých programů – ale ouha! Některé v novém systému nefungují a některé fungují jinak Snad všechno je složitější. U řady věcí je požadavek na registraci, přihlašování a jak to dnes chodí, i placení. Platit, platit a platit jako mourovatý. Poskytovatelé chtějí vydělávat, zatímco já, důchodce, chci neutrácet. Tůdle! Nedám jim vydělat a budu používat neplacené programy. Navíc počítač odesílá k výrobci řadu údajů a další informace odchází formou cookies kvůli personalizovaným reklamám, na které nejsem zvědavý. Těmhle únikům informací se snažím zabránit. Seděl jsem nad tím, zkoušel a trápil tak sebe i počítač.
Většinu věcí jsem přecejen zvládl, ale záhadou zůstávalo rozmístění ikon na ploše. Nechci je mít rozmístěné podle vestavěného programu, ale podle systému, na jaký jsem za léta zvyklý. Také mi vadí, že občas vyskočí nějaké informační okno a zabere 2 třetiny obrazovky. Chci ho zmenšit a odsunout stranou. Marně jsem si límal hlavu (ale naštěstí nezlomil).
Obrátil jsem se na kamaráda a pro něj to byla hračka. Odborník!
Po čtyřech dnech snažení jsem z nejhoršího venku. Snad. Je mi tedy hej.
