Dověděl jsm se, že bude k mání devatenáctka.
Tramvajová linka devatenáct, která byla dlouho mimo provoz. V minulosti jsem na ni byl dost zvyklý. Konečnou bude mít na Pankráci a druhou na Lehovci. Věděl jsem, že některé tramvaje na Lehovec jezdí, ale nevěděl jsem, kde je. Vyrazil jsem tedy do ulic, abych se s ní projel.
Metrem jsem dojel do stanice Pankrác, rozhlédl se a už jsem ji viděl. Stála na konečné s otevřenými dveřmi. První co mě napadlo bylo: „To tu trať nemohli protáhnout o sto metrů dál aby lidé jdoucí do toho obřího nákupního centra Arkády nemuseli dvakrát přecházet ulici?“. Když jsem k ní přišel všiml jsem si, že ta konečná je jednokolejná. Tramvaják si tam tedy musí vzít svých pět švestek a jít řídit na opačný konec soupravy.
Po chvilce se tramvaj dala do pohybu. Vezla mě do Nuslí, přes „Synkáč“ do Vršovic a Strašnic a dál na Vinohrady k papírně (tedy k metru Želivského). U nákladového nádraží na Žižkově jsem si všiml, že jeho značná část je po demolici, asi bude následovat komerční výstavba. Dál po viadkuktu do údolí. Palmovka, Balabenka, Vysočany a Hloubětín. Zatím samá známá místa. Na jeho konci je smyčka konečné obklopená sídlištem. To je ten Lehovec. Konečně to vím…
Prošel jsem se abych se vrátil o stanici zpátky. Je tam totiž barokní dům „U staré hospody“ a o půl stanice blíž v moderní zástavbě kulatá budova restaurace, nesoucí dodnes název Havana. Ta místa mi zůstala v paměti. V jejich blízkosti jsem totiž v roce 1974 měl krátkodobě pracoviště. Tahle místa jsem si pamatoval, ale bývalé pracoviště už ne.
Mám za sebou výlet, při němž jsem neopustil Prahu, poznal jsem trať obnovené tramvajové linky a zavzpomínal jsem si.
