Výlet na Pražský hrad

Nečekaný.

Předevčírem mi volal kamarád, že dostal dvě čestné vstupenky do areálu Pražského hradu. Je vdovec a tak se snažil jako společníka na ten výlet pozvat mně. Při současných teplotách těsně nad nulou se mi nechtělo, ale s argumentem, že bychom tam měli jít než to všechno zavřou kvůli kovidu zvítězil.

Včera jsme se sešli na stanici metra Malostranská a po starých zámeckých schodech stoupali k sídlu českých králů. Pandemie a zima způsobily, že jsme potkávali jen minimum lidí.

Před vstupem do hradu jsme téměř bez čekání a bez potíží absolvovali bezpečnostní prohlídku a pak už byl hrad „náš“.

Prošli jsme kolem Lobkovického paláce, kde naše vstupenkly neplatily a proti němu si prohlédli zrestaurované nádvoři Domu dětí. O kousek dál a výš byla odbočka ke Zlaté uličce. Tu pamatuji ještě z minulých dob. Má pořád stejný půvab. Už asi patnáct let se tam ale platí vstupné, tak tam nikdo nebyl.

To už bylo jen pár kroků od baziliky sv. Jiří. Její okna svědčí o tom, že je to nejstarší dochovaná stavba hradu, pamatující románskou dobu. Úctyhodné stáří!

Pak jsme se prošli po nádvoří a vstoupili do velkolepé katedrály sv. Víta. Její dvě průčelní věže byly dostavěny až roku 1928, ale stavba je to gotická. Bylo tam šero a vysokými okny s barevnými vitrážemi pronikalo dovnitř tlumné světlo. Po stranách byla řada kaplí a množství zlacených ozdob. U bohatě zdobené kaple jsme se sešli se skupinou turistů s průvodknyní a odposlechl jsem tam tedy část výkladu. Díky tomu vím, kde jsou dveře vedoucí na schodiště ke korunovačním klenotům a že nenápadné malé okénko ve výši prvního patra patří místnosti v níž jsou klenoty uloženy. Žádné hemžení v katedrále nebylo. Od jednoho z dozorců jsme se dověděli, že současná návštěvnost je asi na úrovni jedné desetiny předkovidové doby.

Vyšli jsme zpátky na nádvoří a zamířili ke starému královskému paláci, abychom navštívíli Vladislavský sál. Je to největší sál Pražského hradu. Sál, v němž se každoročně koná „metalíza“, čili udělování vyznamenání. Vysoký klenutý strop, prostředí z něhož dýchá histoirie. Žádná akce tam nebyla, byla volná prohlídka, tak nevím proč se tam nesmí fotit. Pomalu jsme sál prošli a navštívíli jsme i honosný sál zemských desek. V jedné místnosti byla vystavena věrná kopie korunovačních klenotů. V jiné jsme se zastavili u defenestračního okna. Tím byli roku 1618 při druhé defenestraci vyhozeni nepopulární konšelé. (Pst – tam mě napadla myšlenka kolik lidí by asi zbylo, kdyby se takhle udělala čistka mezi dnešními politiky.)

Čas pokročil, zima byla citelnější a tak jsme zamířili do centra, do jediné existující kubistické kavárny. Svařák přišel velmi vhod.

Při tomhle výletu jsem neudělal ani jeden snímek, pro zájemce tedy připojuji odkaz na internetové stránky:

https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad-pro-navstevniky

https://fresh.iprima.cz/clanky/grand-cafe-orient-jedina-kubisticka-kavarna-na-svete