Na letiště v Ruzyni.
Jaro je tady a s ním i jarní svátky – Velikonoce. Přeji vám jejich krásné prožití. Jako obvykle jsem posílal přání. Letos jsem si ale řekl, že nebudu posílat tradiční přání a zalovil jsem ve fotkách. Do oka mi padla plechovka od piva, které mi mladí přivezli z Afriky, zkombinoval jsem ji s kraslicí z husího vejce a výsledek jsem posílal. Eletronickou cestou i jako pohlednice, takže ho možná už někdo zná.
Počasí bylo příznivé pro výlet, volání dálek neustávalo a tak jsem se rozjel na opačný konec Prahy – na letiště v Ruzyni. Provoz na něm běžně sleduji na leteckém radaru a aspoň jednou ročně se tam vypravím.
Cesta tam byla bez potíží. Z autobusu linky 119 jsem vystoupil u terminálu 1 a vešel do ohromné haly. Ta je pro odlety do zemí mimo Schengenský prostor. Předloni letiště odbavilo téměř 18 milionů cestujících. Při covidu tamní frekvence silně klesla a dodnes se nedostala na tu úroveň, navíc jsou svátky, tak jsem si říkal, že kdo chtěl, tak už odletěl, ale i tak jsem byl překvapený jak málo lidí tam bylo.
Prošel jsem ji a pokračoval do sousední haly, příletové. I tam bylo málo lidí – a chyběla mi tam jedna věc: malé letadélko Aero 45, které bývalo jako dekorace zavěšené u stropu. Vystoupal jsem do prvního patra. Tamní restaurace byla v provozu, ale na malou terasu jsem se z ní nedostal. Nevadí, je tam o kousek dál ještě jedna vyhlídková terasa. U vchodu na ni byl odstraněn symbol zákazu fotografování. Byl maličký a umístěný stranou, takže ho asi hodně lidí přehlédlo. Navíc byl podle mého názoru zbytečný, protože kdo si tam chtěl vyfotit letadla, ten si je vyfotil.
Potěšil jsem se pohledem na ty mnohatunové kolosy a pokračoval k terminálu 2, který je pro cesty do a ze zemí Schengenského prostoru. Spojovací chodba, která byla v předchozích dnech uzavřená poté, co v ní britskému turistovi vybouchla „část vojenského granátu v zavazadle“ (jak sdělily sdělovací prostředky) už byla v normáílním provozu a byl tam klid a pohoda.
V přízemí jsou přílety a snad celá polovina je prázdná. Bývá využitá pro výstavy, ale tentokrát tam žádná nebyla. V prvním partře jsou odlety, ale i tam bylo proti minulosti málo lidí. Poseděl jsem při kalíšku automatové kávy.
Protože čas pokročil, šel jsem do nejbližšího parkovacího domu, abych z horního patra (šestého) viděl lépe na letiště. Momentálně žádné letadlo nestartovalo ani nepřistávalo. Jediným zážitkem tam byla zima, protože foukal nepříjemný studený vítr. To byl podnět k odchodu.
I v autobusu na zpáteční cestě bylo nečekaně málo lidí.
Jirko, Ty si dokážeš užít každé příležitosti, která je u Vás k mání.
Mirku ono je potřeba aspoň občas si zpestřit život. – Díky za návštěvu a komentář.