Tenhle den jsem chtěl věnovat návštěvě zámku Belveder – sídla prince Evžena Savojského, přezdívaného „šlechetný rytíř“, vítěze nad Turky. Vyrazil jsem tedy k němu.
Belveder ale otvíral až v 10 hodin. Vrátil jsem se tedy na nedaleké hlavní nádraží, kde jsem si v sympatickém pekařství Heberer dopřál kafíčko a dort. To byl příjemný začátek dne.
Pak jsem šel k Belvederu. Jsou to dva barokní paláce a mezi nimi 500 metrů dlouhý park. Nebyl tam žádný nával.
Pryč jsou doby, kdy se tam platilo vstupné 7,5 €. Já jsem platil 18. Prohlédl jsem si galerii baroka i moderny a nefotil jsem. Těšil jsem se totiž na mramorový sál v dolním Belvederu, v němž byla roku 1955 podepsána dohoda o ukončení obsazení Rakouska vítěznými mocnostmi 2.světové války. Jak jsem předpokládal, bylo to parádní prostředí. Tam jsem pár snímků ulovil.
Viděl jsem i zajímavou výstavu krásných obrazů krajináře Josepha Rebella žijícího v 19. století.
Zabral jsem se do prohlížení, které jsem ukončil, když si žaludek neodbytně říkal o své. Vyhověl jsem mu v jednom z asi devadesáti obchodů na hlavním nádraží.
Zbytek dne jsem se toulal Vídní – hlavním městem bývalého Rakouska-Uherska. Moji pozornost poutaly hlavně historické a krásné budovy, růžový sad ale i některé podniky, v nichž je příjemné posezení. Nedaly se přehlédnout ani vysoké skoro černé moderní budovy, které vyrostly u hlavního nádraží. Nad těmi jsem spíš kroutil hlavou.
Na večeři jsem zašel – kam jinam než do restaurace Böhmerwald, kde jsem si na dovršení hezkého dne dopřál i skleničku vína
Ty zámecké zahrady jsou pěkné.
Je fajn, jak si ty výlety užíváš 🙂