Je to tak!
Čas se nezastaví, doby a poměry se mění. Je otázkou, zda se mění k lepšímu. Já jsem začínal v továrně jako dělník a při nevalné vidině zlepšení jsem časem udělal změnu. Jako jediný z dělnické rodiny jsem se upsal ozbrojeným silám. V těch jsem pak strávil půl života. Nedělal jsem kariéru, stačilo mi, že mě to živilo. Nebyl jsem tedy žádný generalissimus.
Roky přibývaly a jako každého i mně začalo zajímat kdy půjdu do důchodu. Měl jsem léta ve třetí, druhé i první důchodové kategorii. V té době byl důchodový věk aktuálním tématem. Závistivci se snažili o zrušení všech výhod (tedy aby i horníci, piloti a další lidé z rizikovch pracovišť šli do důchodu ve stejném věku jako třeba zámečníci a uklízečky). V té záležitosti byla nejistota.
Nikdo nebyl schopen říci mi, kdy budu mít nárok na důchod. Podle tehdejších pravidel to mělo být v 57 letech, ale bylo to nejisté. Jeden úřad mi řekl, že v 57, druhý že v 62 letech. Tenkrát jsem říkal, že čím jsem starší, tím dál jsem od důchodu. Rozhodli finančáci. „To je jednoznačný. V 57!“. A bylo to.
Radil jsem se o tom s kolegou v podobném postavení. Řekl jsem mu: „Podle legislativy bych mohl sloužit ještě o rok déle, ale když vidím, jak se to tu vyvíjí, tak bych si koledoval o cukrovku, infarkt, vředy nebo vysoký tlak.Tlak se mi už zvyšuje“. On, chlap, který na mně dělal dojem kliďasa s nímž nic nehne, mi odpověděl: „Vysoký tlak a cukrovku už mám. Myslím, že my dva nemáme na co čekat.“. Odcházeli jsme tedy do důchodu současně.
Odchod do důchodu je pro organismus velká změna, která může být fatální. Abych to vyloučil, vstával jsem ve stejnou dobu jako dřív a došel jsem si pro noviny. Pokud mě někdo ze sousedů potkal, měl asi dojem, že jdu z noční služby. Třeba sousedka se až po létech s překvapením dověděla, že jsem v důchodu.
Novodůchodce má před sebou najednou spoustu času a uvažuje co s ním. Nebyl jsem výjimka. Začal jsem brigádničit v obchodech – nejdřív v doplňování zboží, pak v pokladnách. Později jsem si založil živnost, která mi vydržela 3,5 roku, než to kvůli EET vzdali ostatní.
V novější době si přilepšuji jako člen místních volebních komisí. Když jsem tam v minulosti vídal sedmdesátníky, považoval jsem je za kmety. Uplynulo pár let a jsem nejstarším členem volební komise já…
Než se dočkáme důchodu to uplyne hodně vody, to jsme si říkaly s kolegyní. Kdo by myslel na důchod invalidní.A jak to tak bývá, stalo se, nicméně nejdříve smutek nad zdravím,pak osaměním,nakonec jsem se mezi lidi dostala – klub seniorů tělesně postižených byl v té době řešením. Pár let jsem byla ve vedení,no pár 13🥰 Život je krátký,na to,abychom smutnili a to jsi nedělal ani ty . Naopak jsi měl dost sil ještě k brigádám a tím nejen si přilepšit na pozdější výlet, ale být aktivní a nesedět doma jako páprda v důchodu.