Bylo léto a kvetl mák – aneb další vzpomínka na léto.
Je to pár měsíců, co sluníčko hřálo leckdy víc než bylo
milo. Kytky kvetly a voněly, někdy žízní vadly, ptáci zpívali, na
obloze občas nějaký ten mráček, u rybníků plno lidí a já jsem
koukal kde se schovat ve stínu. Doma jsem měl úmornou
tepelnou lázeň – i při sklopených žaluziích přes den teplota
vystoupala nad třicítku, takže jsem v noci v rozehřátém bytě
vedrem nemohl spát. Ráno jsem s úlevou shledával, že se
ochladilo na „jen“ 25 stupňů.
I sousedovic Micka, která u mně na zahradě měla druhý
domov, jen polehávala ve stínu, ani žrát nechtěla, jen pila. I na
ni toho horka bylo moc. To byl také nápad v tropickém vedru
nosit kožich a j eště k tomu černý! Jenže ona neměla na
vybranou. Jiné oblečení neměla. Říkal jsem jí: „Micko přijdou
doby, kdy na tahle vedra budeme vzpomínat.“.
Už je to tady. Po vedru ani stopy, rtuti teploměrů se
zimomřivě krčí nepříjemně nízko a aspoň trocha toho letního
tepla by byla milá. Snad přijde vhod aspoň pár letních obrázků.
Sice nezahřejí, ale možná potěší.
Symbol léta – vlčí mák.
Královna květin – růže. Cítíte vůni jejího květu a vnímáte jak
hřeje sluníčko?
Pohodový letní víkendový den v Průhonickém parku kousek za
hranicemi Prahy.
