Úvod bývá to, co se notoricky přehlíží a nečte. Pro pří-
pad, že by někdo udělal výjimku přece jen pár slov připojím.
pad, že by někdo udělal výjimku přece jen pár slov připojím.
Dávno již tomu (tuším ve třetihorách), co jsem začal pod-
léhat lákavému pokušení stvořit si také blog. Ten brouk mi v
hlavě hlodal a hlodal a nedal mi pokoj. Nastala dlouhá, a pro-
tože jsem váhavý střelec, předlouhá etepa rozhodování.
Byla pro i proti. Blog je deníček, tedy mé zápisky a názo-
ry, proč je zveřejňovat na internetu? Mám vůbec komu co ří-
ci? Budou mé zápisky pro někoho čtivé nebo zajímavé atd.,
ry, proč je zveřejňovat na internetu? Mám vůbec komu co ří-
ci? Budou mé zápisky pro někoho čtivé nebo zajímavé atd.,
tedy pochybnosti vedoucí k NE. Na druhé straně mě lákala
technická možnost zkusit tvorbu stránek a po shlédnutí ci-
zích blogů a příspěvků na nich jsem došel k závěru, že ne-
jsem beznadějný případ. Tedy argumenty vedoucí k ANO.
jsem beznadějný případ. Tedy argumenty vedoucí k ANO.
Zmítal jsem se tedy mezi NE a ANO, až přišla potřeba za-
bývat se nutnějšími (a nudnějšími) věcmi.
Po čase ale ten brouk začal zase hlodat a byl jsem v
tom znovu. A tak dokola. V současnosti na miskách vah
tom znovu. A tak dokola. V současnosti na miskách vah
převážilo ANO.
Je tedy konečně rozhodnuto. Děj se vůle Alláhova (ačko-
liv jsem neznaboh). Co si navařím, to budu mít. Snad to ne-
dopadne tragicky. Nebude to deník s pravidelnými příspěvky,
spíš skromný zápisník webového začátečníka s občasnými
poznámkami, které si třeba někdo přečte a nesepsuje mě
(nebo taky ano, ale to už patří k věci). Kostky jsou vrženy…
