Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Tivoli a antický Řím

0
Lákavá antika.

Ráno nás autobus odvezl hezkou krajinou do Tivoli. Měli jsme před sebou prohlídku vily d´ Este. Vily – on to vlastně byl celý areál s palácem, kostelem, benediktinským klášterem a rozsáhlým parkem plným vodotrysků a fontán. (Podle něj byl stavěn podobný, ale menší zámek v Hellbrunnu u Salzburgu).
Při volné prohlídce jsem prošel místnostmi. I když byly prázdné, jen samotná výzdoba ukazovala jak luxusní prostředí to bývalo.
Toulal jsem se parkem a koukal na fontány a vodotrysky – ale i na oblohu, jestli nezačne pršet. Ne nadarmo je areál evidován mezi památkami Unesco. Čas na prohlídku se blížil ke konci a pak se vyskytl zádrhel. Nemohl jsem najít cestu k východu! Chvíle bloudění, pak ještě závěrečný snímek vchodu do areálu a už jsem mazal k autobusu.
Mraky odplynuly a sluníčko začínalo pěkně hřát. Autobus nás odvážel k Římu. K antickému Římu. Cestou jsme se od průvodkyně opět dověděli spoustu informací.
Na předměstí jsme přestoupili z autobusu do římského metra. Jeho nástupiště jsou menší než v pražském metru a také méně osvětlená. Jedna ze stanic je přímo u Kolosea. Když jsme vyšli „na světlo světa“ zaslechl jsem za sebou překvapený výrok jednoho našeho účastníka – předškoláka: „Ono to není dostavěný!“.
První dojem souhlasil s názvem: je to opravdu kolos. Stavěli ho v letech 72 – 80 (tedy pouhých 8 let) a materiál vozili z dálky, takže to byl výkon. Před staletími se do něj vešlo 50 000 diváků. Dnes je tam návštěvníků nepočítaně a fronty u vchodu navzdory nemalému vstupnému ohromné. Průvodkyně si zažertovala: „Dnes bychom byli ve Florencii sami. Víte proč? – Protože všichni jeli do Říma.“ Návštěvníci mohou vidět i odkryté prostory pod jevištěm. Tam se na zápasy připravovali zápasníci i zvířata. Tenkrát neznali triky a zápasníci na jevišti opravdu umírali. Jen při zahajovacích slavnostech trvajících 100 dnů tam zemřelo 1 000 gladiátorů. Celkově tam při „hrách“ přišlo o život na 400 000 lidí. Byli to prý odsouzenci na smrt nebo otroci. Procházel jsem mezi těmi zdmi, z nichž dýchala historie a působil na mně genius loci. Nechtěl bych žít v době tamní slávy. Proteklo tam moc krve. Teprve roku 404 císař další „hry“ zakázal.
Když jsem se nabažil, vyšel jsem ven a do dalšího srazu čekal u sousední slavobrány (Konstantinova oblouku). Všude kolem bylo hemžení lidí. Slunce vydatně hřálo a toho využívali pouliční prodavači. V každé ruce dvě láhve vody a stále opakovali „cool water, cool water“. Když přišly mraky a sprchlo, pohotově nabízeli deštníky a po dešti selfie tyče. Jedna z účastnic mi řekla: „Já jsem viděla, že se za jedním z nich rozběhl policista, už ho držel za ruku, ale on se mu vytrhl a utekl“.
Následovala prohlídka dalších památek na antiku. Samozřejmě s bedlivou bezpečnostní kontrolou u vchodu. Palatin – rozsáhlý areál kdysi velmi významný, ale dnes o jeho stavbách svědčí jen jejich dochované základy.
Z něj jsme přešli do mnohem známějšího areálu s názvem Forum Romanum. Zbytky různých staveb včetně chrámů. Dochované mohutné sloupy svědčí o velikosti některých z nich.
Z těch míst dýchá historie. Pamatují Cézara a další osobnosti. Slunce vydatně hřálo, tak jsem ve chvíli volna pořídil pár snímků a odpočíval ve stínu.
Pak jsme prošli kolem paláců na Kapitolu
k památníku Viktora Emanuela II. (Oltáři vlasti). Ten je k mému překvapení na frekventovaném náměstí (Benátské náměstí) a zdrželi jsme se u něj jen krátce. Pořídil jsem snímek
a honem jsem se vracel ke skupině aby mi neutekla. Jedna mladá účastnice se tam vrhla ke statnému figurantovi představujícímu římského zbrojnoše jakoby to byl její kluk a fotila se s ním. V hotelu pak říkala: „On za to chtěl 5 €, tak jsem mu řekla, že to je moc, dala jsem mu 2 a utekla jsem“.
Dál jsme sněřovali k Pantheonu, nejzachovalejší antické stavbě. V neděli odpoledne byly i u něj přímo davy lidí. Začlenil jsem se do zástupu, ale když jsem si uvědomil jaká bude vevnitř atmosféra, ve vchodu jsem se otočil a proti davu jsem se vracel. Volnému času jsem dal jinou náplň.
Žaludek si neodbytně říkal o své, tak jsem hledal nějakou výkrmnu. Na sousedním náměstí byly nejen dva velké barokní kostely, ale také dvě restaurace. Do jedné z nich jsem zašel. Jídelní lístek byl v italštině a angličtině. Instinktivně jsem si jedno jídlo vybral. Byla to směs sýrů.
Přesně včas jsem se vrátil ke skupině a pokračovali jsme ke Španělským schodům. Nevím sice proč, ale v turistickém světě jsou tyhle široké schody využívané turisty k posezení známé. Sluníčko se chýlilo k západu a světelný kontrast tam byl tak velký, že jsem se marně snažil fotit.
Posledním místem, které jsme ten den navštívili, byla Fontána di Trevi z roku 1750. Je k mému překvaní na malém náměstíčku obklopená šestipatrovými paláci. Nejen paláci, ale i davem turistů, takže ten, komu se podaří dostat se k ní blíž, může mluvit o štěstí a hodí do ní minci aby měl i v budoucnosti štěstí a vrátil se tam. Sluníčko začínalo zapadat, pořídil jsem tedy snímek v neoptimálních podmínkách a byl jsem rád, že mám aspoň ten.
Ještě odkaz na video o antickém Římu: (5:47 min)
a ještě jedno video, bez komentáře, s titulky a krásnými záběry (17:15 min.):