Co je moc, to je moc. I na pračku.
Nezdá se to, ale je to už dvanáct let, co používám sympatickou malou automatickou rakouskou pračku na tři kila prádla. Dalo to tenkrát trochu shánění abych sehnal tak malou pračku, která by se mi vešla v kuchyňském koutu pod vařič. Povedlo se a od té doby v ní spokojeně peru.
Tedy – spokojený jsem já, jak ona to nevím. Kdyby mohla, tak by možná někdy reptala, protože ji krmím prádlem, jehož množství nevážím, jen odhaduji a někdy asi přeženu. Dost přeženu. Zatím to ale bylo bez následků – až donedávna.
Minulý týden jsem ji zase naložil. Zapnul jsem ji a věnoval jsem se Anče – mému papouškovi. Pračka prala, buben se jako vždycky klidně otáčel tam a zase zpátky a pak to přišlo. Najednou jsem zaslechl nezvyklé zvuky. Jakoby kapání na podlahu. Napřed pomaleji, a rychle to zrychlovalo. Doběhl jsem k ní a pátral. Před ní a vedle bylo sucho, ale za ní byla menší záplava. Ta se šířila pod kuchyňskou linkou a vnikala už pod koberec v obýváku.
Okamžitě jsem pračku zastavil a likvidoval záplavu. Pak jsem „mašinu“ odtáhl a zjistil, že výpustní hadice je mokrá. Pojal jsem podezření, že praskla a bude potřeba vyměnit ji. Mám ji napojenou do sifonu v kuchyňské lince. Příslušnou skříňku jsem tedy vyklidil a volal jsem instalatérovi. „Tenhle týden nemůžu a příští týden jezdím do Vysokého Mýta, tak až potom“ zněla jeho odpověď. Volal jsem tedy jinému a s tím byli jiné pořízení. Vyptal se na cestu a přijel docela brzy.
Poslechl si mé informace a začal pračku prohlížet. Hadice byla v pořádku. Pro jistotu přetěsnil dvě místa a pak jsem se dověděl překvapivou informaci:
V pračce sice je ventil, který by při jejím přeplnění měl nechat odtéci přebytečnou vodu, ale pokud je hodně přeplněná, pak pračka přeteče. Prostě na to nestačí.
To se stalo. Instalatér mi prozradil, že on také někdy pračku „překrmí“. Nebyl vydřiduch, řekl si o rozumnou částku a já mám zase jedno poučení do života.
Nechcete-li dopadnout jako já, nepřekrmujte vaši pračku. Nerada se přejídá.