Byly (a ještě jsou) hezké.
Jednadvacátého prosince jsem psal, jak si užívám advent. Dočkal jsem se v
něm i příjemného překvapení. Když jsem můj chorý fotomobil zapnul, jako
mávnutím čarovným proutkem fungoval. To mi pozvedlo náladu a vyrazil jsem do
města. Vrátil jsem se na největší pražský vánoční trh – na Staroměstské náměstí
(lidově Staromák) a zvěčnil tamní vánoční strom i maxiozdoby na něm. Počasí
se zlepšilo a snímkům to prospělo.
Navštívil jsem rozsáhlou výstavu betlémů v podzemí Betlémské kaple. Vstupné
bylo lidové (70/35 korun) a o návštěvníky nebyla nouze. Výstava popisovala
zimní slunovrat od pravěku do současnosti – byly tam vidět historické i současné
betlémy. Pár exponátů mi padlo do oka. Třeba tyhle hodiny s pohyblivým
betlémem.
Byly tam i hezké perníkové betlémy, jeden jsem zvěčnil:
K vidění byl i staročeský vrkoč – předchůdce vánočních stromků. V jednom
koutku lidová umělkyně zručně předváděla výrobu ozdob, v jiném mohli zájemci
zkusit svou řezbářskou zručnost.
Některé exponáty byly prodejné. Třeba tenhle rozměrný betlém od Romana
Galka (za 70 000 korun).
Od Romana Galka tam byla i veliká krásná plastika Betlém podle Vergilia.
(Vergilius totiž v jedné básni předpověděl, že se narodí chlapec, který přinese
zlaté časy – a narodil se Kristus.) Tady je:
Doma přišla řada i na knížky včetně pana Kaplana.
Štědrý den jsem strávil v klidu domova a následující den bylo už tradiční setkání
celé širší rodiny u synovce. Pohodový den, v němž si pozornosti užil i jeho
26letý potomek, který se před měsícem po roce vrátil z Nového Zélandu. Moje
dárky byly přijaty s uspokojením, což mně potěšilo a já jsem dostal mj. několik
balíčků čaje, takže teď mám zásobu.
Štěpána jsem strávil doma. Ten den i další až dodnes, se těším na večer. To mi
totiž v obýváku svítí deset svíček (říkám si „Tady se svítí jako v zámku“), voní
kadidlo a poslouchám příjemné vánoční melodie. Je to nádherná pohoda. Do
Tří králů, pak moje Vánoce končí.
