Moje Anča.
O mé opeřené spolubydlící – Anče jsem v rubrice Příroda už několikrát psal. Dnes se k ní vracím, protože má narozeniny.
Když jsem ji o Vánocích 2011 dostal, bylo to opeřené mláďátko, které mi leželo na dlani a pískáním volalo mámu. Na rozdíl od jejího předchůdce, který se dožil čtyř let a před smrtí dlouho marodil, se Anča ve zdraví a plná vitality dožívá pěti let.
Navzdory věku nemluví a nemluví a mluvit nebude. Ani za nic. A stále mi podle ptačí přirozenosti přistává na hlavě. Říkám jí, že je jako politici – chce být co nejvýš a kdeco podělá. Jen občas si vzpomene a přiletí mi na rameno. Vesměs na levé. Levé rameno mám asi lepší než pravé – Anča to musí vědět, má to vyzkoušené. 
Aspoň jednou denně mi dá najevo své sympatie – z ramene sleze po košili k bradě a zobáčkem mě chytí za ret.
Někdy to dělá dojem že mě používá jako záchod. Přiletí ke mně, pochválím ji a vzápětí z ní vypadne bobek. Skutečnost je ale jiná – biologická. Ptáci totiž nemají svěrače, nemohou tedy trus na chvíli zadržet jako savci. Odpad, který v nich vznikne po pohybu střev vypadne. Kolikrát už jsem si říkal, že je dobře, že mi nerozumí. Možná, že by se mně bála. Kvůli těm bobkům jí totiž říkám: „Zakousnu tě!“ a dodávám „Jenom ještě nevím kdy“.
Nevím, jestli jsem o tom už nepsal, ale máme spolu dělbu práce. Anča dělá nepořádek a já ho uklízím. Ona má na všechno lidi – nebo aspoň jednoho lida.
Z literatury vím, že andulky mají silně zakrnělý čich a částečně zakrnělou chuť. Ze zkušenosti vím, že sluch mají výborný. Moje Anča slyší snad i trávu růst. Ona je v pokoji v kleci, já dělám v ložnici s počítačem, jen si pro sebe vzdechnu, což by člověk asi sotva slyšel – ale Anča na to reaguje.
Když po vyprání prádla v obýváku pověsím k dosušení zimní košile, Anča s oblibou létá na fialovou a sedá jí narameno, ačkoliv ji nemám na sobě.
Má všechno co potřebuje, včetně větviček na okus. Jabloňové jí ale dost nevyhovují a tak neváhá a pustí se do krabice od zrní.
Samička má v přírodě za úkol najít dutinu vhodnou ke hnízdění. V případě Anči to vypadá třeba takhle:
Tak spolu trávíme čas. Anča pro mně znamená spoustu drobných potěšení. Doufám, že mě bude těšit ještě dlouho.
