Sice napodruhé, ale viděl jsem.
Po několika letech jsou ve Vladislavském sále Pražského hradu opět vystaveny
korunovační klenoty. K vidění jsou na čtrnáct dní, do 29. května. Podle prvotní
zprávy je tam fronta na tři hodiny čekání. Řekl jsem si tedy, že nebudu spěchat a
půjdu tam později, to už tam snad nebude takový nával.
Vypravil jsem se tam v pátek, tedy v pracovní den v poledne. Když jsem cestou
od metra viděl ty davy lidí jdoucích od Hradu, znejistěl jsem. Vyšlapal jsem
zámecké schody a pořád jsem potkával proud lidí jdoucích opačným směrem.
Na hradních nádvořích bylo hemžení, jaké jsem tam ještě neviděl. K tomu horko
a dusno. Při představě, že uvnitř bude ještě větší dusno jsem kapituloval.
Znovu jsem se tam vypravil včera ráno. Bylo chladnější počasí a protože jsem
přišel chvilku po otevření, nestálo ve frontě přede mnou milion lidí, ale jen 999.
Možná o pár víc. Fronta se vinula jižními zahradami podél hradních budov a krok
za krokem postupovala. Lidé kolem si krátili čas hovorem o ledačems a tak jsem
se dověděl např. i to, že zahrady jsou zavřené proto, aby „Miloš“ kdyby mu bylo
špatně, nezvracel z okna nikomu na hlavu. Mimopražští návštěvníci fotili kdeco
kolem nich. Když jsem se otočil dozadu, viděl jsem snad nekonečný zástup.
Fronta došla ke schodům vedoucím na hradní nádvoří a tam už bylo všechno
pod dohledem samopalníků.
Před vstupem do sálu byla bezpečnostní kontrola jako na letišti. Po hodině
čekání jsem konečně vstoupil do historického Vladislavského sálu. Ačkoliv
venku fronta míjela dvě informační tabule oznamující mj. zákaz fotografování,
při vstupu do sálu jsem se dověděl, že se tam smí fotit bez blesku. V sálu se
fronta vinula podle tří stěn a než jsem postoupil ke klenotům, uplynula další
půlhodina.
V průčelí sálu byla modrá půlkruhová stěna a před ní osvětlená vitrina s klenoty.
Po obou stranách stála čestná stráž. Díval jsem se asi ze dvou metrů na ty
vzácnosti. Koruna na červeném polštářku, žezlo a jablko. Už při prvním snímku
jsem viděl, že na něm je koruna přezářená, ale všechny tři věci byly dobře vidět v
odrazu na zadní stěně vitriny. Dělal jsem si tedy naději, že použiji horní poloviny
snímků. Nafotil jsem celou serii a spokojeně odcházel.
Dodatečně jsem pár snímků smazal a při prohlížení ostatních zjistil, že odrazy
klenotů na zadní stěně vitriny jsou neostré. Můj fotografický výtěžek z výstavy je
tedy nulový. Nevadí, viděl jsem a mám na co vzpomínat.
Následující odkaz obsahuje zajímavé informace o korunovačních klenotech
včetně obrázků:
