Zklamání.
Ještě 3 dny potrvá na pražském Výstavišti (dříve Park
kultury a oddechu Julia Fučíka, čili Fučíkárna) výstava
čínské terakotové armády.
Kvanta soch v životní i nadživotní velikosti, jež si pro
svou budoucí hrobku před 2200 roky nechal udělat čínský
císař a jež náhodně při hloubení studny v roce 1974 objevil
činský rolník jsou osmým divem světa.
Léta jsem si říkal, že jestli do Číny někdy pojedu, budu
tu terakotovou armádu chtít vidět. Teď ji mám skoro u nosu
– na opačném konci Prahy, a tak si tu příležitost nesmím
nechat ujít.
Městská hromadná doprava mě tam dovezla během
necelé hodiny. Zaplatil jsem nelidové vstupné (zlevněné,
důchodcovské ve výši 250 korun) a těšil se, že si tam užiji tu
hodinu až půldruhé hodiny doporučované k prohlídce.
Výstava od začátku tone v přítmí nebo ve tmě a to
nemám rád. Terakotovým, tedy hliněným sochám by světlo
neškodilo, tak nevím proč to temno. Největší zklamání
přišlo v hale v níž je vystaveno množství soch bojovníků,
ale i koní a vozy. Skromné osvětlení části haly po chvíli
zhaslo a rozsvítil se reflektor zdůrazňující tu či onu sochu.
Zážitky bývají různé. Na téhle výstavě jsem strávil
hodinu a odcházel jsem zklamán.
Pro zájemce ještě odkaz:
