Budí mě.
Mám několik e-mailových adres. Abych nemusel
všechny denně kontrolovat, mám nastaveno avizo nových
mailů na mobil. Ten mi jeho příchod signalizuje cinknutím.
Cinknutí je to sice libozvučné, leč dovede být
nepříjemné. Když večer usínám a ozve se cinknutí,
rozespale mžourám na displej a vím s jistotou dvě věci:
1) že mi přišel mail
2) že budu mít potíže s dalším usínáním.
Když pak za nějaké třeba třičtvrtě hodiny znovu usínám
a ozve se další cinknutí, reaguji už nevrle:
„Kterej blbec mi zase píše v noci?“.
Pokud se pak situace opakuje, a je jedno jestli za půl hodiny
nebo za hodinu, je jisté, že spánek je v nedohlednu.
Zkoušel jsem změnit situaci ve svůj prospěch, ale stále
platí pořekadlo, že mnoho psů je zajícova smrt. Kdo mi
občas pošle soukromý mail, ten to chápe a pošle ho ve dne.
Horší je to s institucemi. Těm snad působí potěšení posílat
maily v noci. Neřádům. Kvůli tomu jsem se ve zlém rozešel
s Městskou knihovnou Praha. Naivně jsem se domníval, že
budu klidně spát. Omyl! Píšou jiné instituce. Odhlásil jsem
odběr některých informací, ale o jiné mám stále zájem.
Nechci telefon na noc vypínat a tak usínám s
očekáváním, který „dáreček“ mě zase bude budit.
