ale přesto si v těchto dnech, kdy se rtuti teploměru líbí nad
třicítkou, i v noci mám doma 29 stupňů a jsem zpocený
jako vrata od chléva, dopřávám.
Nic extra, ale tekutiny jsou potřeba. Nevím, jestli vypiji
zdravotníky propagované 2 litry tekutin za den – v běžných
dnech určitě ne, ale teď v tropech možná i o něco víc.
Nasávám pramenitou vodu (Rajec), minerálku (Magnesii),
střídám zelený čaj s černými a občas si dám i ovocný.
Dvakrát denně kávu – a abych to nepřeháněl s kofeinem, tak
si dělám i druhák. Ten má chuť spíš jako směs kávovin, ale
tekutinu také dodá. Dopřávám si i nápoje, které jsem pil v
minulosti – mrkvový sirup (bývala to Karotela, teď
zahraniční výrobek Dizzy) a šumák (špatně se shání, ale
ještě existuje a proti žízni je dobrý). Při večeři zpravidla
zvládnu láhev piva – plzeňský Primus.
Při cestách po Praze si dopřávám zmrzlinu. Prodavači v
nejbližší její prodejně (asi kilometr vzdálené od mého
bydliště) si mě už pamatují, takže bych ani nemusel říkat, že
chci vanilkovou za 15. Velký výběr zmrzlin je u stanice
tramvají na Náměstí míru. Tam moji pozornost v minulosti
poutal Šmoula (modrá zmrzlina). Teď ho nemají, ale i tak
mají výběr ze 14 druhů zmrzliny. Kopeček za 18 korun.
Takže nejsem ochmelka, ani marnotratný, ale přesto si
dopřávám.
