Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

St. Wolfgang – turistický ráj

0
a perla Solné komory.

Padesát kilometrů od Salzburgu jsme přijeli k jezeru Wolfgang. Je to jezero převeliké, 10 kilometrů dlouhé a 2 kilometry široké, s průzračnou vodou a Alpami v sousedství. Není přes něj žádný most a tak jej autobus musel objet aby se dostal do ani ne třítisícového městečka St. Wolfgang na jeho protější straně.
Tam je jiný svět. Pohledné městečko s krásnými domy a atmosférou klidu a pohody. Jezero skýtá možnost koupání nebo lodního výletu a kdo nefandí vodě, může si 119letou zubačkou s rozchodem 1000 mm vyjet do 1732 m na horu Schafberg.
Původní vozy již odpočívají v ústraní a na trati jezdí jejich krásné červené repliky.
Byla to moje první jízda zubačkou. Po 40 letech jsem zase seděl ve voze s dřevěnými sedačkami.
Železný oř dštil z komína saze a z ventilu ve spodní části páru, jež šla rovnou na stěnu vozu o níž jsem se opíral. Brzy mi z toho bylo horko. Navíc zubačka nejede plynule jako běžná kolejová dráha, ale při záběrech za zuby cuká, takže nebylo jednoduché napsat za jízdy esemesku. Ten vláček s námi „uháněl“ tři čtvrtě hodiny pětikilometrovou rychlostí po nezvykle strmé trati. Byla to zajímavá cesta. Když jsem se podíval na jednu stranu viděl jsem příkrou horskou stěnu a při pohledu na druhou stranu jsem jako z letadla viděl městečko hluboko v údolí.
Po vystoupení jsme šli ještě 50 metrů dál – a hlavně výš, do 1782 metrů k horskému hotelu. To už jsme byli nad mraky. Jen mezerami mezi nimi byla kdesi v údolí vidět stavení. Byla tam zima, rostly tam jen nízké rostliny a žili tam havrani. Tak krotcí, že si přilétali pro sousto a nechali se i fotit.
Při zpáteční cestě lokomotiva fungovala jako brzdný vůz.
Prošli jsme klidným městečkem ke stařičkému kostelu. Stojí tam od 15. století na místě, kde kdysi řezenský biskup Wolfgang nechal postavit kapli a v její blízkosti několik stavení. Klid, pohoda, příjemné prostředí s množstvím nabídek ubytování. Nedivím se, že je tohle městečko považováno za perlu Solné komory a turistický ráj.
Po přestávce na jídlo už zbývala jen cesta zpátky. Autobus ujížděl jako o závod a přesně o půlnoci jsem vystupoval v Praze u Hlavního nádraží.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *